Letos jsme zamířili na severozápad Francie, konkrétně do malebné Normandie. Byla to cesta plná umění, historie i nezapomenutelných zážitků.
1. den
Kolem sedmé ráno jsme dorazili do naší první zastávky – přímořského městečka Étretat, které je proslulé svými úchvatnými vápencovými útesy. Tento den byl pro nás nejvíce „malovací“. Nebylo takové horko a všichni jsme byli plní energie i přes dlouhou cestu autobusem. Prošli jsme se po útesech, ochutnali dobroty v místní pekárně a někteří z nás se dokonce odvážili ke koupeli ve studeném Atlantiku. Protože byla neděle a všechny supermarkety zůstaly zavřené, večeři jsme nakonec vyřešili na benzínce cestou do Rouenu. Zde nás čekaly první dvě noci v hotelu Ibis.
2. den
Ráno po snídani jsme se pěšky vydali do křivolakých uliček Rouenu, kde jsme měli dostatek času na malování místní majestátní katedrály. Poté nás autobus zavezl do Giverny. I přes neskutečné vedro byly Monetovy zahrady fascinující. Měli jsme také možnost prohlédnout si interiér malířova domu. Rozchod jsme využili každý po svém – někdo maloval slavné lekníny, jiný si zašel na oběd. Byl to krásný, i když velmi vyčerpávající den, a večer jsme byli rádi, že můžeme zalehnout do peřin.
3. den
Po snídani jsme si sbalili kufry a zamířili zpět k pobřeží, do malebného přístavního městečka Honfleur. Čas si každý rozdělil podle svého – koupání v moři, skicování nebo toulky uličkami. Po rychlém nákupu v Lidlu nás čekala delší cesta autobusem do Chartres. I přes extrémní horko jsme zvládli dojít ke katedrále, která nás uvítala příjemným chládkem v interiéru. Zde jsme strávili většinu rozchodu, než nás autobus odvezl na hotel Ibis. Věděli jsme, že ráno to bude výzva. Budík na 5.15!
4. den
Bez snídaně, unavení, ale přesto natěšení jsme vyrazili směr Paříž už v 5:30. Naší první zastávkou byla instalace umělce JR na Pont‑Neuf, která znázorňuje jeskyni. Poté následoval rozchod u Notre‑Dame – většina z nás si zašla na snídani a rychlíci stihli i prohlídku katedrály. Následovala návštěva budovy Fondation Louis Vuitton a výstava „Calder. Rêver en équilibre“. Výstava věnovaná americkému sochaři Alexandru Calderovi se zaměřuje na jeho slavné mobily, kinetické sochy a velké abstraktní konstrukce. Po výstavě jsme se metrem přesunuli k Eiffelově věži, kde si každý užil poslední chvíle podle svého zájmu. Pak už jsme jen zamávali Paříži a vydali se na cestu domů, během které jsme stihli i závěrečný nákup zásob na cestu.
Děkujeme pánům řidičům za skvělou dopravu, paní profesorce Peterkové, Svobodové a Šmelhausové za dohled a organizaci celého výjezdu a velké dík Mírovi za super provádění!
Au revoir!
– Tereza Kubelová 6. A
