Na konci června se skupinka osmnácti studentů v čele s pány profesory Klimentem a Faktorem vydala na poznávací cestu do města Ochrid v Severní Makedonii. Právě sem totiž zamířila část žáků Cyrila a Metoděje po nuceném odchodu z Velké Moravy.
Při samotných procházkách živým, ale nikoli hlučným městem jsme měli možnost vidět krásné historické centrum s křivolakými uličkami a mnoha obchůdky či tavernami a zdejší domy – ty lehce připomínaly italské město Assisi. Ve městě se nacházelo hned několik kostelů, většinou pravoslavných – všechny byly vevnitř nádherně vymalovány, často se na stěnách objevovaly figury různých svatých, Krista Pantokratora (vládce veškerenstva) nebo – pro pravoslavné chrámy typické – Usnutí Panny Marie.
Jeden z našich výletů nás zavedl na Plaošnik – na tomto místě dříve stávala škola (a dnes základy zdí, sloupy a replika kostela), již založil svatý Kliment Ochridský, jeden z nejvýznamnějších žáku slovanských věrozvěstů, po přesunu z Velké Moravy. V této škole učil své žáky psát hlaholicí a také pracoval na vytvoření nového písma – řeckou alfabetou inspirované cyrilice. Tou se ve většině balkánských zemí píše dodnes.
Nebyla by to skutečná návštěva Makedonie, kdybychom se alespoň jednou nevydali do zdejších vysokých zelených hor. Naším cílem byl vrchol Tri Mazhi (1605 m. n. m., čteno Tri Maži) v pohoří Galičica. Cesta nebyla jednoduchá – terén byl kamenitý, slunce jasné a převýšení vysoké, ale všude okolo nás se rozprostírala nádherná příroda. Když jsme vystoupali na vrchol, bylo nám jasné, že ta námaha stála za to. Z vrcholu bylo skvěle vidět na celé město i na velkou část Ochridského jezera – to je nejhlubší a jedno z nejstarších na Balkáně a dodnes se může pyšnit tím, jak je čisté a průzračně modré.
Naše další cesta vedla právě lodí po jezeře do města Svatý Naum. V tomto městě působil další žák Cyrila a Metoděje, po němž je město pojmenováno. Založil zde klášter, v jehož kostele je dnes pohřben, a proto se toto město stalo poměrně frekventovaným cílem poutníků. Kostel je krásně zachován a jsou zde mimo jiné zobrazeni slovanští věrozvěsti se všemi svými žáky. Mimo pěkný kostel se ve Svatém Naumu také dalo dobře vykoupat v jezeře.
Pro poslední den jsme si (kromě nejvíce volného času) vyhradili také návštěvu Ochridské neboli Samuelovy pevnosti – jedné z dominant města, pojmenované po Samuelovi, carovi Bulharské říše, pod niž dříve Makedonie spadala. Do dnešní doby se zachovaly hlavně mohutné hradby, z nichž jsou krásné vyhlídky na celé město.
Podtrženo a sečteno, výjezd do Makedonie se opravdu povedl, všichni na něj budeme mít nádherné vzpomínky a děkujeme pánům profesorům Klimentovi a Faktorovi za organizaci a doprovod, paní Ivě Jakešové za jídlo a absolventu Jáchymovi Hernychovi za hru s makedonštinou!
Miriam Žytková, VI. A
Expedice měla několik cílů, z nichž hlavní bylo poznat nový kraj, novou kulturu, lidi, makedonštinu (a případně možnost procvičit si i ostatní jazyky), a poznat sebe navzájem ve skupině. Nesmíme zapomenout poznávání života a cest sv. Klimenta, sv. Nauma a jejich učitelů sv. Cyrila a sv. Metoděje.
Program byl pestrý a různorodý – takže si každý našel svoji nejoblíbenější část, od průzkumu krajiny přes historické a církevní památky až po volnočasové aktivity a tvorbu nových přátelství. Krásná byla mimo jiné například plavba lodí z Ochridu ke sv. Naumovi, výlet na vrcholky hor, hra s makedonskými slovíčky, návštěva kostelů, hradů a pevností, mnozí včetně mě si užili i cestu letadlem. Nechyběla příležitost navštěvovat mše a zahrát si na varhany.
Musíme také poděkovat panu prof. Faktorovi za fotokroužek a dějepisné přednášky.
Asi největší poděkování patří otci Klimentovi za celou organizaci a také dějepisné a církevní přednášky, a v neposlední řadě děkujeme i paní Ivě Jakešové za interpretaci místního jídla z místních surovin a Jáchymu Hernychovi za zábavný doprovod.
Všichni si výlet moc užili a byl extrémně přínosný, těšení se na to přinášelo svoji naději, a celé naše společenství bylo krásné, všem se to moc povedlo, a vznikla spousta nových přátelství, která nebýt výletu by možná ani nevznikla.
Marek Dvorný, V. A
Post scriptum od pana profesora Klimenta:
Zatímco vy jste měli AGademii v barvách večerníčku, my jsme v Makedonii šplhali na pohoří Galičica, které se vypíná nad Ochridským jezerem. Ošlehaní balkánským sluncem jsme putovali krajinou, kde člověka obklopují snědí a usměvaví lidé, všude pobíhají psi a kočky, netříděný odpad (ano!) a vedle sebe stojí byzantské kostelíčky i mešity.
Ochridské jezero leží poměrně vysoko, asi 600 metrů nad mořem, a působí jako magnet. Je místem koupání, osvěžuje vzduch, ozvláštňuje krajinu a dává život rybám. Zažili jsme zde nejdelší dny roku. Trhy voní Orientem a také kapely, které procházejí městem, vydávají orientální tóny. Je to takový Orient ve slovanském hávu, kde se voda řekne voda, víno vino a chléb lep.
Právě zde našli útočiště žáci Cyrila a Metoděje, svatí Kliment a Naum, a jejich stopy jsou patrné dodnes. Kliment a Naum sem přišli, když pro ně z určitých příčin nebylo místo na Velké Moravě – a alespoň z přírodního hlediska si asi polepšili. Hluboce se vtiskli do dobrotivosti místních lidí.
Ochrid je tedy skutečně biser balkanski: nejen překrásná perla Balkánu, ale také místo, kde perly ve vodě skutečně rostou.
