Otakar Hybner
Školou života mi bylo vyrůstat se třemi sourozenci v panelákovém bytě na jednom z pražských sídlišť. Sídlištní základní škola a na české poměry mírně rozsáhlejší rodina mi pomohly rozvinout celou řadu kompetencí. Především kompetence sociální, personální, komunikativní nebo k řešení problémů. Na kompetence k učení a kompetence pracovní jsem se zaměřil až na gymnáziu. Stálo mne to větší úsilí než jiné, na studium připravenější, spolužáky, ale maturitní zkoušku jsem vykonal. Během studia fakulty pedagogické jsem doháněl rozvoj poslední z důležitých kompetencí, totiž kompetenci občanskou. Na běhu společnosti se snažím účastnit a být jí prospěšný.
Na Arcibiskupské gymnázium mne přivedla kamarádka a kolegyně Eva Cihlářová. Díky ní se dnes mohu na Arcibiskupském gymnáziu zabývat svým oblíbeným předmětem úvah a bádání, českým jazykem a literaturou. Stejné díky s radostí pozoruji každý všední den v očích svých studentů. Ti jsou mi neustálou podporou a posilou. Jsem jim vděčný za okamžiky nadšení z práce, nad kterou se v hodinách společně setkáváme.
S přibývajícími lety v pedagogické praxi roste chuť objevovat nové způsoby práce ve výuce. Učitel by nikdy neměl přestat být studenem. Snažím se výuku češtiny podpořit takovými metodami, které k češtině studentům otevřou dveře dokořán.