Zpráva ze Žežulského maratónu 17.4.2010

ŽEŽULSKÝ MARATÓN 17.4.2010
Nádherné počasí, kouzelná krajina, prima lidičky

Jarní maratóny bývají dost podobné, ale zřejmě to nezmenšuje jejich oblibu. Jak jinak by 27 osob vstávalo skoro ještě v noci kvůli brzkému vlaku do Senohrab? A 26 z nich došlapalo přes hory doly až do Rostoklat - dobrých 44km. Dalších 19 výletníků se přidalo na 13.kilometru ve Stříbrné Skalici jako půlmaratonci, takže vyhlídkový vrch Žežule (432m) u Kostelních Střimelic zažil rekordní návštěvu.

Část malebné trasy připomněla předloňský maratón Voděradský - včetně poledního ohně v údolí pod vrchem Karkoškou. Znovu jsme také obdivovali stoleté čtyřicetimetrové velikány v rezervaci Voděradské bučiny. I na novou hříčku došlo - Titoro se hraje s citrónem: náš se rozpadl po 1.kole, ale lepicí páska z lékárničky ho zachránila ještě aspoň na 1 reprízu. Měkká a už docela hustá tráva pak zlákala ke dvěma směnám drsné Kabíly.

Ti, kdo vydrželi až do konce, určitě nelitovali. Už jen ty balvany v korytě říčky Šembery a celé to údolí, anebo pravá románská bazilika v Tismicích - kde se vzala v malé vesnici tak unikátní stavba? Ale navíc jsme prožili překrásný západ slunce ještě za nízké hřebeny lesů a nástup noci už v polabské rovině. Tam je nebe závratně vysoké a hvězdy svítí jakoby z hloubky; večernice Venuše zářila jako kometa a Mars se Saturnem se také činili. Byl to trochu neobvyklý, ale působivý závěr tohoto podniku.

Chvála Pánu za ten krásný den a za celý letošní jarní maratón! Zdeněk Lauschmann