V pondělí čtvrtého listopadu se naše třída 4.B v doprovodu pánů profesorů Málka a Hyacinta nalodila ráno do autobusu na smíchovském nádraží a nadšeně vyrazila do Rožmitálu pod Třemšínem.
Stačilo do jedné z postav trochu strčit a rozpadla by se. Alespoň takový byl můj dojem. Zírali jsme na ně a ony zíraly na nás. Vyhublé a neuhlazené sochy, každá okolo jednoho metru.
...Po krátkém zaškolení už za zvuku náhodných výkřiků taháme klestí z pasek. O něco později za zvuku – tentokrát už synchronizovaných odpovědí – probíhá mše. K závěru večera shlédneme film od National Geographic. Je s námi konec?...
