Když nás po dvou dnech přestalo bavit chodit do školy, rozhodli jsme se chytit letadlo do Lyonu a udělat si malou dovolenou. A tak se v neděli odpoledne potulovala na letišti Václava Havla malá, zmatená skupinka čtyř terciánek, patnácti kvartánek a kvartánů a dvou kvintánek v doprovodu paní profesorky Cihlářové a paní profesorky Šagátové. Poté, co se ona skupinka propletla celou bezpečností kontrolou a seděla v mini letadle HOP!, začíná onen příběh.

Po unavující cestě z letiště do hostelu, kde jsme spali, nás překvapilo zjištění, že skoro nikdo nemá večeři, a tak jsme se zanořili do nočního Starého Lyonu, abychom si nějakou obstarali. Vzhledem k tomu, že jsme do našich pokojů dorazili až okolo desáté, nám byla večerka protažena až do jedenácti. To bylo bohužel poprvé a naposled.

Druhý den jsme se v 7:30 vzbudili a dali jsme si typickou francouzskou snídani, což znamenalo samé sladké věci (aspoň jsme se měli na co vymluvit, když jsme domů přijeli o pár kilo těžší). Pondělí jsme započali procházkou po "traboules", což jsou nenápadné průchody mezi ulicemi. Tím nenápadné nemyslím chvíle, kdy se do nich právě nahrne 21 hlučných Čechů. Pokračovali jsme Starým Lyonem až k jednomu z mostů přes Saônu, který nás dovedl do novější části. Nastal čas pro rozchod na oběd, po kterém nás čekalo náměstí Place des Terreaux s nádhernou vnitřní zahradou v budově muzea. Dlouho jsme tu nepobyli, protože jsme spěchali do loutkového divadla na druhé straně řeky, kde jsme se něco dozvěděli o loutkách, jejich druzích a výrobě. Pak jsme se znovu vrátili na Terreaux nakoupit si na večeři a měli jsme možnost na chvíli skočit do oné překrásné zahrady. U vchodu stála ostraha, tak jsme se naučili propašovat meloun, aby nevypadal jako atomovka, ale jen jako malá neškodná bomba. Později jsme šli zpět k loutkovému divadlu a na kopec k basilice Notre Dame de Fourvière. Následovala prohlídka s průvodcem, po které jsme šli zpět do hostelu.

Třetí den byl o poznání pohodovější. Na pravém lyonském trhu, kde prodejci nemluvili jinak, než složitou francouzštinou, jsme si nakoupili oběd a okolo lyonské opery jsme se vydali na autobus, který nás zavezl k parku Parc de la Tête d'Or, v němž jsme měli rozchod. Mohli jsme se projít, podívat se do botanické zahrady nebo do ZOO a nevynechali jsme ani piknik. Potom jsme se svezli ke tkalcovně, kde jsme měli prohlídku a přednášku o tom, jak fungují tkalcovské stavy. Jen jsme žasli, jak do sebe malé součástky zapadají a jak složitý mechanismus funguje. Cestou domů jsme si prohlédli vypracovaný street art a amatérské čmáranice na zdech a značkách.

Předposlední den jsme započali prohlídkou vily bratrů Lumièrů sloužící jako muzeum. Odtud jsme běželi na zastávku lodi, abychom se mohli svézt do nejrozvinutější a nejmodernější čtvrti Confluence. V ní jsme se prošli mezi ohromujícími architektonickými výtvory, po obřím nákupním centru a po obědě jsme se dobelhali k Musée des Confluences. Muzeum ležící na soutoku Saôny a Rhôny je postaveno ve tvaru diamantu. Okolo je udělaný malý parčík s výhledem na soutok řek a bílé, skoro kolmé zdi. Muzeum bylo zajímavé i zevnitř. Prohlédli jsme si ho hezky pozpátku, od smrti po narození. Všechno bylo sice obohacující, ale trochu neuspořádané a nevadilo nám proto, že jsme neviděli vše. Nakonec jsme se vrátili zpět do centra a nakoupili malé suvenýry.

V odletový den se vstávalo v 6 ráno, a tak jsme měli možnost vidět krásný východ slunce a probouzející se Lyon. Městskou dopravou jsme se dostali na letiště zpět k malému HOP!u Užívali jsme si poslední chvíle našeho výletu, který skončil tam, kde začal. Na letišti Václava Havla. Myslím, že na tyto okamžiky budeme všichni vzpomínat s úsměvem na tváři.

Emma Pěchoučková

VYBRANÉ STUDENTSKÉ POSTŘEHY:

• Rozhodně bych nedoporučila restauraci Le Président. A ochutnávat šneky rovněž není nejlepší nápad: zdá se, že pozřít hlemýždě dokáže pouze rodilý Francouz, odmalička k tomu vychovávaný.
• Francouzi nejsou nafoukaní, alespoň ne v porovnání s Čechy, kteří to o nich rozšiřují.
• Nezkoušejte hledat veřejné záchody na mapě města.
• Ve městě jsou příjemní lidé, ochotní se dorozumět s každým, tudíž jsou pověry o Francouzech, kteří jsou ochotní mluvit jen svým jazykem, lživé.