Ve čtvrtek 25.4. jsme jako třída 3.B vyrazila na exkurzi do pražského Rudolfina, konkrétně na výstavu známé ukrajinské umělkyně Zhanny Kadyrové. Hned po vstupu nás informovali, že výstava obsahuje díla, která jsou spojena s aktuální válkou. Všichni jsme vycítili, že půjde o nepříjemné téma, které bude právě tamější konflikt reflektovat, jak jsme se později mohli přesvědčit.

V první místnosti upoutala naši pozornost naprosto pravidelná geometrická tělesa, která však byla prostřílená. Zhanna Kadyrová je sestavila z opravdových plechů, jež na Ukrajině v Kyjevě našla. Zdi pokrývaly tzv. ,,shots’’ z keramiky, ty také připomínaly zasažené sklo. Se zájmem jsme se přesunuli dál a spatřili, opět na zdech, kusy asfaltu zasažené granátem. Bylo nám řečeno, že některé váží až 800 kg!

Co jsme ještě mohli vidět, byly typické vyšívané dečky, které symbolizovaly návrat k tradicím, velkoformátové fotky měst s vypálenými místy na znamení zmaru nebo kus rozbourané zdi s troskami a zničenými obyčejnými věcmi. Také jsme se podívali do místnosti s nápisy institucí zničených válkou, napsaných jich bylo 800.

Mezi naše nejoblíbenější díla ale jednoznačně patřil velký lustr v garáži, na které zanechaly své stopy kulky. Lustr byl původně připevněn v kulturním domě na Ukrajině, ten byl ale bohužel zcela zdevastován, jediná zachovalá věc je právě tento krásný lustr.

Neméně zajímavým uměleckým dílem byl interaktivní obraz tvořený z menších obrázků, kde se na každém z nich promítala raketa, která letí určitým městem, včetně Prahy. Dílo absolutně vystihlo situaci, kdyby se válčilo jiné zem. Autorka v nás chtěla vyvolat myšlenky a představy o tom, jaké by to bylo a skvěle parafrázovala konflikt na Ukrajině.

Pro mě nejkrásněji umělecky ztvárněná byla poslední část výstavy s květinami. Nejprve jsme viděli jejich fotografie v žalostném stavu, kdy se v bombardovaných budovách našly. Vzápětí se nám v poslední místnosti naskytl mimořádný pohled na ty samé květiny, akorát rozkvetlé v celé své kráse. Je fascinující vidět živá stvoření, která se znovu zrodila a zažila boje doslova na vlastní listy…

Nakonec nás čekal workshop, kde jsme blíže probírali to, jak jsme se během výstavy cítili a co nás zaujalo nejvíce.

Shodli jsme se na tom, že výstava byla svým způsobem náročná, ale informující a strhující. Moc děkujeme panu produkčnímu, jenž nás prováděl větší částí výstavy a informoval nás o jejím vzniku a o složité manipulaci s exponáty, sám je totiž nesl.

Tuto výstavu bych doporučila úplně všem, protože v sobě má své kouzlo ,,mluvit’’ o závažném tématu a navíc nic nestojí. :)

Společně za celou tercii

Michaela Břízová