Pod vedením pana profesora Lauschmanna vyrazilo pěšky z provizorního parkoviště na lesní křižovatce celkem 33 studentů, dospělých a přátel AG. Slunce svítilo, žádný déšť, výborná viditelnost a tu trochu studeného větru jsme v lese, až na pár momentů, ani moc nevnímali. Nejprve jsme navštívili výraznou zříceninu hradu Oltářík, zvaného též Hrádek, postaveného v 15. století za husitských válek. Výhled byl na všechny strany, také na hlavní cíl naší výpravy, Lipskou horu. Cestou v lese pod obcí Lhota jsme překonali říčku Modla (449 m/m) a bylo před námi poctivých 240 výškových metrů na vrchol (689 m/m). Před závěrečným výstupem jsme si udělali oheň a opekli párky a špekáčky. Oheň čoudil, dost dlouho nechtěl hořet, ale pak si dal říci a výsledná chuť teplé uzeniny za chladného dne byla skvělá.

Lipská hora z dálky může někomu připadat jen jako obyčejný větší kopec, ale v reálu není výstup po strmých suťových stěnách úplně snadný. Slavnostně jsme podepsali a uložili novou vrcholovou knihu, jejíž první stránky s kresbou, věnováním a citátem E.T. Setona. Z vrcholu bylo vidět spoustu kopců – mj. Milešovku, Lovoš, Radobýl, Sedlo, Vlhošť+Ronov, Říp, Házmburk, Hradišťany. Celou cestu jsme si užívali zimní přírody v lese nebo na loukách s krásnými výhledy a množstvím louží pokrytých ledem.

Pan profesor nám dal pro pobavení několik tipovaček - kolik bude posedů (25), kolik potkáme lidí+psů na Lipské hoře (9 + 3 psi), bude-li tam již nová vrcholová kniha od někoho jiného (nebyla), také citát na zapamatování po celou dobu výpravy (Vidíš-li, že se někdo mýlí, nehněvej se na něho – vždyť se přece nemůže mýlit schválně! /Epiktétos/).

Výprava se vydařila, pocvičili jsme tělo a hlavu a těšíme se na další.

Za všechny účastníky rodina Pejšova

Nejbližší další akce:

• Za sněhem 17/2–běžkařská výprava (?Čertova hrbatina nebo Jizerské hory)
• Les a trochu nebes: Louny 2-3/3 –mírně duchovní víkend s tématem, prací a výletem
• Výlet s tombolou (časně jarní) (doplnil Z. Lauschmann)