V sobotu 3. 6. ráno se nás všech jedenáct dobrodruhů šťastně sešlo takřka ve smluvený čas na zastávce dálkových autobusů Hradčanská. Cesta busem probíhala náramně, svištěli jsme zelenou pahorkatou krajinou a než jsme se nadáli, byli jsme v Lubenci.

Bylo parádní počasí a po natipování Odhadovky jsme se bez prodlení vydali na cestu kopcovitým terénem posetým skalkami a balvany. (Ty větší a velké jsme počítali právě do Odhadovky, nejvyšší odhad byl 101.) Občas jsme narazili, zdánlivě uprostřed ničeho, na lavičku z placatých kamenů či na umělou romantickou jeskyňku, i naše stezka byla pečlivě založená v úbočí příkrého svahu. Všechny ty zvláštnosti souvisely s blízkým zámkem Struhaře a s parkovou minulostí přírody v jeho okolí.

Když jsme vystoupali na hřebeny tamních kopců, začaly se po cestě objevovat staré opuštěné bunkry. Do jednoho se nám dokonce podařilo dostat, avšak u ostatních jsme již takové štěstí neměli. Po rychlém „předobědě“ na vrchu Čertovka 587 m/m (nejvýš za víkend) jsme se opět vydali na cestu, pomalu jsme opustili lesy a dostali jsme se do krajiny luk a polí. Zde jsme narazili na staré, zarostlé, zatopené žulové lomy – skvělé místo pro zastávku na „hlavní“ oběd. A jelikož voda měla krásných dvacet stupňů, naskytla se nám zde ideální příležitost na koupání. Té jsme, jak jinak, využili a příjemně osvěženi jsme pokračovali v naší pouti, a to nejprve do obce Stebno. V r. 1871 tady měli strašnou povodeň s 11 mrtvými a letos na jaře se tudy prohnalo tornádo. My jsme si z pumpy u kostela šťastně doplnili zásoby vody a opět jsme se vnořili do lesů a skalnatých kopečků.

Žasli jsme nad úctyhodným 900-letým dubem, prolezli jeskyni Dračí sluj a vyzkoušeli své lezecké schopnosti na přilehlých skalkách. Zanedlouho nato jsme dorazili k ruinám hradu Petršpurku – Petrohradu i s kaplí Všech svatých. Z vyhlídky na bývalém donjonu jsme shlédli nádherná panoramata Krušných hor a Českého středohoří a poté nás čekala už jen nepatrná část cesty do našeho zamýšleného tábořiště. Tím bylo místo, kde v 19. stol. stávala takzvaná „Švýcarská“’ hájovna, nyní je tu jen loučka s tisem a thújí a také s mírně pobořeným altánem.

Poté co jsme zahnali hlad pečenými buřty, čínskou polévkou a jinými dobrotami, vydali jsme se již za šera objevovat krásy Petrohradských skal. Nicméně, během kratší zastávky na vrchu Špičníku, ke kterému jsme se museli probojovat místní džunglí, a kde se nacházely Měsícem tajuplně nasvícené skalní útvary, jsme zaslechli tři výstřely. Po dalším prodírání houštinami jsme konečně vyšli na nějakou cestu a v tom u nás zastavil místní hajný se zjevnou hrůzou v očích a obořil se na nás, co prý tu děláme, že všude kolem probíhá lov černé zvěře. Naštěstí se nám podařilo usmlouvat, že půjdeme na blízkou vyhlídku a vrátíme se nejdřív za hodinu. Tak se i stalo, našli jsme Petrohradské skály včetně Kolumbova vejce a po nádherné hvězdné podívané jsme se živi a zdrávi vrátili na tábořiště.

Příjemné chvíle u ohně ukončil tradiční voňavý čaj s pohádkou na dobrou noc.

Poté jsme všichni zalehli a během několika minut jsme již sladce spali.

Jonáš Krause, 4. B

Neděle 4. 6. 2023

Den začal tím, že nás Vláďa vzbudil ruskou písní Kaťuša. Jelikož byla zima 7° C, tak se všichni členové expedice postupně uchýlili k ohni – jedinému zdroji tepla na našem tábořišti. Mně osobně byla zima i u toho ohně, ale to je teď vedlejší. Během společné snídaně jsme vyprávěli zážitky z včerejší noci Vláďovi, který večer hlídal u ohně. Poté jsme se šli sbalit, jelikož jsme museli co nejdříve vyrazit kvůli vlaku. Namířili jsme si to k rozhledně na Tobiášově vrchu a už od rána jsme připočítávali další skály k 68 ze včerejška. Po několika kilometrech jsme si dali konečně pauzu na místě, kde kdysi dávno stál hrad Šprymberk. Tam jsme se trochu nasvačili, a poté znovu pokračovali k rozhledně. K naší smůle byla zavřená, tak jsme si dali aspoň“ mňamku na zklamání” a chvíli jsme si odpočinuli. Měli jsme v plánu se ještě podívat na jakési rituální kameny blízko naší trasy – na veliké louce, až vyjdeme z lesa – a opravdu tam byly. Velké kameny tvořily kruh, uprostřed na kopečku byl obrovský kámen a kousek od kruhu téměř vyschlý rybníček. Nikde žádné vysvětlení, tak jsme se jen domýšleli, jak to celé funguje.

Od kamenů vedla cesta širokou krásnou loukou k malé vesnici Bedlno, kde jsme potřebovali doplnit vodu. Zastavili jsme a vyndavali si láhve, když Tonda s Matějem začali lézt po lešení u sousedního domu. Chvilka – vybíhá jeho majitel a zhurta nám nadává. Zdeněk se za kluky rychle omluvil a hned potom udělal (za mě sebevražedný) krok – poprosil o trochu vody pro nás. K mému překvapení pán po maličkém zaváhání souhlasil a donesl nám dvě neotevřené láhve kupované vody. Ukázalo se, že do vsi se voda jen dováží, takže pán byl nakonec vlastně velmi hodný.

Po této picí příhodě jsme se dohodli, že s obědem ještě počkáme k rybníku v údolí s naší zastávkou Kosobody. Asi po třech kilometrech cesty jsme došli ke kládám u trati a mapa nám prozradila, že rybník je malý kousek cesty odtud. Tonda, Dan, Jonáš a Matěj se šli koupat, zatímco zbytek zůstal na kládách a dal si oběd. Já cestou k malému potůčku zapadla do bažiny, ale žiju. Zdeněk šel omrknout vlakovou stanici a rybník, po asi patnácti minutách se vrátil s tím, že je rybník oplocený, a kluci nikde. Volali jsme jim, nebrali to – záhada, ale za další chvíli se všichni vrátili včas, živí a zdraví, jenom nevykoupaní. (Šli ještě kousek dál podle mapy k tůňce – byla vyschlá.)

Rychle jsme vyrazili na vlak a než přijel, vyhlásili jsme Odhadovku, dostali odměny a dojedli se. Vlakem jsme jeli asi půl hodiny a byla to hezká cesta, říkala se Pamatovačka a hráli jsme Papírky (na S). V Rakovníku jsme doslova běželi na autobus, ale jelikož tam byla velká fronta, tak jsme ho v pohodě stihli a ještě jsme si sedli, pak přistoupilo hodně lidí. Do Prahy jsme jeli asi hodinu – na Zličíně jsme si dali zbytek mňamek, rozloučili se, a rozjeli se domů.

Výlet to byl krásný, ale krátký.

Natálie Stránská (host 4. B)

P. S.:

• pěšky so 19 + večer 3 + ne 11 km = 33 km
• skály a skalky (aspoň 4 metry velké a aspoň 20 m od sebe) – celkem 92
• Pamatovačka od A. Einsteina: Každý je génius; ale když budete rybu posuzovat podle její schopnosti vylézt na strom, prožije celý svůj život s vědomím, že je neschopná.

příští akce:

• pěší Slovensko: 2 -12/8 (plno – 24 os)
• cyklo Polské kolo: 14-19/8 (info na webu)

Zdeněk Lauschmann