Druhá akce nového celoročního seriálu výletů KÁČKOVÉ KRÁSY
První noc – Alžběta Marešová + Magdalena Štětková, 8. B
Ještě v pátek 2. 10. před 23.20 se nás na Zličíně ku radosti všech sešlo celých 22 statečných ze tříd napříč celým gymnáziem. Slavnostní zahájení akce proběhlo pod poslední lampou u hřbitova v Bratronicích, kde jsme si mimo jiné řekli Pamatovačku a tři Odhadovky. Noc byla nahoře na pláních teplá (11°C, u řeky ale 6°C), byly krásné hvězdy a svítil nádherný měsíc, který hned po vyrážce rozhodl první odhady, tedy jestli uvidíme vlastní stín. Zanedlouho jsme také prošli kolem staré raketové základny a pak už cesta vedla lesem až na zříceninu Jinčov nad říčkou Vůznicí. Prohlídka hradu za svitu čelovek se nám moc líbila, i když možná ještě více jsme ocenili krátkou pauzu a bramborové placky paní Marešové. Z Jinčova byla cesta trochu dobrodružná (nepřekvapivě) – z kopce do kopce a místy se tajemně ztrácela (známe ty zkratky). Nakonec jsme ale ke čtvrté hodině ranní dorazili po 10 km do Žloukovic, kde jsme si na břehu Berounky nebo na nádraží rozložili spacáčky. Únava na všechny dolehla, a tak mnohé ani nebudilo těch sedm vlaků, které kolem nás během rána projížděly. Na ten osmý jsme už čekali sbalení, nasnídaní a natěšení na setkání s deňáky – a skutečně přijeli v 9.44 dle očekávání a bylo jich 12.
Pamatovačka: Je dobré mít otevřenou mysl, ale ne až tak, aby nám vypadl mozek z hlavy. (Carl Sagan, amer. astronom a spis. 1934-1996)
Odhadovky: Jestli uvidíme vlastní měsíční stín (ano), kolik bude laviček na Jinčově (8) a zda uslyšíme noční ptáky (ne)
Den – Adam Nagy, 4. A
Ve Žloukovicích k nám 12 deňákům do vlaku přistoupili ostatní a popovezli jsme se do Roztok u Křivoklátu. Zde nám naši úvodní nástupovou šišku vtipně přerušil železniční bagr. Nevzdali jsme se a šišku jsme vytvořili o chvíli dál na mýtině – celkem 22+12=32 lidí od primy do oktávy a hosté. Byli přivítáni deňáci a vyhlášeny Odhadovky o Milešovce, plavidle a kraťasářích a také denní Pamatovačka*. Potom jsme už pokračovali do centra Roztok.
Zde byla menší pauza u večerky na nákupy a něco pod zub. Potkali jsme zde závodníky běhu Plzeň – Praha. K cíli jim zbývalo asi 60 km (ze 130). My jsme přešli most přes Berounku a zamířili jsme do divoké roklinky. Kousek za začátkem pěšinky jsme si složili bágly a ti, kdo chtěli, se vydali s panem profesorem hledat vodopád. Cesta to byla dobrodružná, poněvadž pěšinka byla dost neschůdná a ve svahu se sklonem asi 53° to nezvladatelně klouzalo dolů (zvl. sekundánky jezdily ukázkově). Skoro všichni dospěli až k vodopádku, kde byly klády hustě porostlé bílými houbami (slizečka porcelánová). Po mňamce, zdokumentování scenérie a shlédnutí pár mloků jsme se vrátili k batohům a vystoupali vzhůru na náhorní planiny. Po nich jsme došli až do Velké Bukové.
Zde měla Ella ze 2. A babičku, u které jsme si nechali zavazadla a nalehko jsme došli k rozhledně, kam se ale nevešli všichni. Tak jsme se rozdělili do dvou týmů, i na sehrání scénky s názvem “Kouzelný klíček k …”. Poté jsme se rozhlédli z rozhledny (Milešovka nebyla) a po chvilce odpočinku jsme se vydali zpět na zahradu. Zde jsme si udělali obídek u ohně a po něm jsme sehráli nacvičené divadlo. Obě scénky byly nápadité a sklidily zasloužený potlesk.
Poté jsme se sbalili a loukou s dalekými výhledy pokračovali až do lesa, kde jsme podle mapy hledali pařez po zvláště velké jedli. Ten jsme úspěšně našli a zdokumentovali. Naše další cesta byla porostlá souvislým mechem, takže jsme šli jako po hustém měkkém koberci. Po chvíli jsme našli dvě lebky vysoké zvěře. Dále jsme to střihli kusem soukromého pozemku až jsme stanuli na vrcholku svahu naproti Křivoklátu. Strmou cestou dolů se nám otevřel nádherný výhled na hrad a ještě níž byla odbočka na Tyršovu stezku, kterou tu loni opravili sokolové (včetně pana profesora). Zde jsme ve svých divadelnických skupinách splnili druhý dnešní úkol Kolíčkový kruh – ten s kolíčky na prádlo: vytvořit z nich a z přírodního materiálu kruh a skrz něj provléknout jednoho člena naší skupiny.
Poté jsme pokračovali až dolů na silnici. Zde se nám naskytl další parádní výhled na křivoklátský hrad odspoda. Pak jsme sešli do vsi k sokolovně. Zde už stálo plno jiných lidí a měl tu zastavit i autobus náhradní dopravy – také pro nás deňáky. Nebudu nikoho napínat: zde nezastavil, takže jsme se všichni rozběhli za ním do zatáčky mezi domy, ale už odjel. Naštěstí brzy jel ještě jeden a na zastávce za zatáčkou jsme šťastně nastoupili a přes Beroun jsme dojeli až do Prahy. Tato denní část letošní Čtyřiadvacítky byla bohatá a veselá.
*Pamatovačka na den: Máme 2 uši a jen 1 ústa – to abychom méně mluvili a více poslouchali.
Druhý večer – Magdalena Mitrenga, 5. B
Krátce poté, co jsme se rozloučili s denními účastníky, jsme zamířili do křivoklátské sokolovny, kde jsme si mohli odložit batohy. Mělo se tam od 19 h taky odehrát divadlo s názvem: Zase ti tupitelé! v podání ochotnického souboru Sokola Nový Knín. Do jeho začátku jsme měli ještě celkem dost času, a tak nás kroky zavedly na místnísportoviště „U Kolečka”. Tam jsme se rozdělili na dvě části, někteří se vydali malou procházkou prozkoumat okolí, jiní zůstali na místě a strávili pár chvil povídáním, hraním na pískovišti, nebo taky tancem.
Po návratu průzkumné skupiny jsme si ještě společně zahráli hříčku Luční moudrost s příslovími, načež jsme se vrátili zpět do sokolovny. Tam jsme zhlédli vcelku povedenou politickou satiru z prostředí obecního zastupitelstva, ale jelikož naše cesta ještě neskončila a potřebovali jsme stihnout autobus, nemohli jsme dokoukat představení až do úplného konce. Jak již bylo zmíněno, dále jsme pokračovali náhradním busem k vlaku do Roztok a pak vlakem na kraj Berouna. Od zastávky Beroun-Závodí jsme poodešli asi 1,5 km na loučku s ohništěm a narychlo rozdělali ohýnek, který nás parádně zahřál, a podával se i oblíbený voňavý čajík. Pak už nás čekala pouze cesta 1,5 km na hlavní berounské nádraží a zpátky domů do Prahy. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když povím, že letos byla čtyřiadvacátá Čtyřiadvacítka moc povedená.
