Celoroční seriál výletů 4 tváře Brd – 4. díl: JARO – 1. akce – kola
Ráno jsme se sešli 8:20 na hlavním nádraží připraveni odjet do Brd. Pan profesor měl problém s vlakem ze Smíchova (náhlé zpoždění), ale metrem to ještě stihl a vláčkem 8:31 jsme odjeli všichni. Po hodině a půl jsme dojeli do Příbrami, kde nás čekala ještě hostující účastnice Jana – maminka jedné bývalé ágéčačky. V tu chvíli také z jeden z cyklistů objevil najednou prázdnou přední duši, ale rychlá výměna to vyřešila. Takže jsme zahájili (Pamatovačka viz níže, Odhadovky jsme si řekli už ve vlaku) a mohli jsme vyrazit směr Praha.
A jak že jsme na tu Prahu jeli? Nejdřív po lávce z nádraží, přes kopec městem k říčce Litavce a lesoparkem, kde se hned uzavřela první Odhadovka s věkem nejmladšího cyklisty: Jiříčkovi byly 3 roky. Od věže Rudolfka jsme začali stoupat po cyklostezce až do lesa. Zde jsme si museli vytrpět příšerné kodrcání po lesních kamenech (vyplatí se mít odpruženou vidlici). Dále kolem lesní samoty Slanina (netradiční to název) až k vodní nádrži Pilské. Po posílení svačinou jsme se vydali dál, pořád nahoru. Zdárně jsme dospěli až k rozcestí U Jeřábku, kde nás ale zastihlo velké krupobití, a tak jsme se museli nouzově poschovávat i s koly do co nejhustších houštin, abychom nebyli kroupám vystaveni. Následkem tohoto desetiminutového jevu se však citelně ochladilo (odhadem na 6°C) a někteří cyklisté začali strašit o zmrzlých prstech, které už nejsou cítit. Naštěstí nejhorší zima netrvala dlouho a s výjezdem na třetí nejvyšší vrchol Brd, Malý Tok, se úplně rozplynula.
Praha nás již zdálky vítala svou 50 m vysokou meteorologickou věží. Zprvu jsme se báli, že oheň nebude, protože všechno bylo mokré, ale s březovou kůrou a chroštím zespod větví hustších smrků si oheň dal říci a krátce jsme i uzeniny opekli. Po náležitém odpočinku jsme poodešli na vyhlídku k západu – pod námi Padrťské rybníky, vlevo Třemšín, a v dálce Šumava. Pak jsme kolem „schodů do nikam“ přejeli kousek k vlastnímu vrcholu Praha 862 m/m, kde bylo hračkou oběhnutí Prahy pod 6 sekund. Také jsme udělali ještě pár kroků do daleké brdské pláně směrem k Toku, ale potom už nastal čas návratu. Po mňamkách vyhlídkové a vrcholové se tím přiblížila hlavní odměna dne: krásný dlouhý kopec dolů, který dokonce byl asfaltový! Sjezdy jsme si skvěle vychutnali, škoda jen, že někteří mladší brzdí smykem na poslední chvíli (načež nám pan prof. vyprávěl příběh o jednom studentovi, který přesně takto přišel k osmě na zadním kole…) No prostě brzděte normálně.
Přes Bohutín jsme dojeli znovu k věži Rudolfce, do lesoparku u Litavky a městem pěkně dolů k nádraží. Do odjezdu byl čas, tak jsme se v Příbrami ještě koukli do kostela na náměstí, dali si nanuka a vrátili se na nádraží. Ujeli jsme přes 40 km, převýšení skoro 500 m. Do naší matičky Prahy jsme přijeli krátce před půl sedmou, rozloučili jsme se a následně rozjeli do svých domovů. Výlet se mi moc líbil.
Pamatovačka (J. W.Goethe): Někteří lidé nedělají chyby, protože nikdy nezkusili dělat něco, co by stálo za to. Odhadovka: *počet turistických přístřešků (2), *? bude cyklovozík či cyklospřežení (NE, neviděli jsme ani moc běžných cyklistů),? nejmladší cyklista (3 r.) Ján Minárik, 3. A, doplnil Z. Lauschmann,
ilustrace Mathias Dibra a Mikuláš Zajíček; čtyřverší Pavel Slosiarik, všichni 1. A
