Od rána do oběda – podle Jiřího Mareše, 4. B
V sobotu 25. 4. se uskutečnil letošní (půl)maratónský výšlap pořádaný p. prof. Lauschmannem.
Celý den bylo slunečno a docela teplo, svěží jaro vládlo všude kolem nás. Už podle názvu lze poznat, že trasa vedla podél potoků. Po krátkém úvodu na konečné tramvaje v Hostivaři jsme nejdřív vyšlápli na hradiště Hostivař, pak sešli dolů k přehradě (žabky) a dál šli kolem Botiče až k soutoku s potokem Pitkovickým. Podél něj postupovala naše skupina dvanácti maratonců pohodovým tempem dále, kolem pitkovické rezervace konikleců až do Benic, kde se připojili půlmaratonci.
Od zvoničky z červeného pískovce, teď už s 21 členy, jsme vykročili na jedenáctý kilometr a dále. Potok teče krásným údolím, občas byly různé houpačky a jiné zábavy. Před Světicemi jsme opustili Pitkovický potok a zamířili ke sportovnímu letišti (zastávka). Pak jsme se napojili na potok Říčanský, který nás zavedl do Tehova. Kolem lípy na návrší s rozhledem a kolem koňské farmy jsme došli k rybníku Doubí, kde měl být polední oheň na kraji pole. Na rybníku ale byly rybářské závody (spousta lidí i aut) a pole zrovna postřikoval traktor, takže jsme se rozhodli ještě popojít. Na tomto místě však došlo k překvapivému nálezu daňčího parohu!
O něco později, nedaleko od pramene Rokytky, jsme na kraji lesa zastavili na oběd a udělali příjemný ohýnek.
Odpoledne a večer – píše Vítek Frei, 11. A
Po dobrém obědě a zaslouženém odpočinku vyrazili jsme k Rokytce, k níž jsme sestoupali vzrostlým jehličnatým lesem (i s douglaskami). Prošedše pod bílým mostkem lízli jsme Cestu kocoura Mikeše a pustili se mírným klesáním podél Rokytky, která kamenitostí místy připomínala šumavskou Vydru. Milá tato říčka dovedla nás kolem fotbalistů a tenistů do Radošovic a ke známému říčanskému koupališti Jureček. Záhy poté, co jsme jej minuli, odpojili se půlmaratonci (a jeden třičtvrtěmaratonec) na říčanské nádraží a nám zbylým dvanácti započla poslední čtvrtina maratónu, stále na dohled Rokytky. Nasadili jsme svižné tempo a nastoupili líbeznou cestu mezi poli, která byvši přerušena Nedvězím vedla nás zhruba čtyři kilometry. Šli jsme vstříc příjemnému větříku a k západu se pomalu klonícímu slunci, po obou stranách vlnila se nám zeleň obilí. Tento úsek si snad nešlo nevychutnat (navzdory ozývajícím se nohám).
Pojednou jsme se octli v Královicích, na jejichž imposantní tvrz nás blažil pohled. Sotva vyšedše z Královic narazili jsme na barokní kostel s gotickým oknem a renesanční věží, zasvěcený svaté Markétě. Brzy poté skrylo nás vskutku jedinečné romantické švestkomyrobalánové loubí vedoucí mezi dalšími poli, tentokrát však po pláni směrem ke Kolodějské homoli. Když jsme se na ni vyškrábali, odměnila nás výhledem na České středohoří, Bezděz, Ještěd a dokonce až na Krkonoše, odkudžto nám zapadající slunce posílalo odlesky přímo z vrcholu Sněžky. Po pravici z oparu až přízračně blikala bílá světla liblických vysílačů.
Skutáleli jsme se (někteří doslova) z homole do Koloděj, kde minuvše kostel a malebný zámek, došli jsme cíle svého putování, autobusové zastávky. Leč ouha! Zbýval nám ještě celý kilometr do maratonských čtyřiceti dvou – neváhali jsme tedy a než přijel autobus, nachodili a naběhali jsme tento chybějící poslední kousek. Uondaní, ale šťastní vsedli jsme na autobus a uháněli ku Skalce, kde nad vstupem do metra byli jsme odměněni za Odhadovky, Pamatovačky a účast, potlapkáni a konečně rozpuštěni. Sladká tečka na závěr výtečného mnohachodového dne nám bodla, a my se rozjeli do svých domovů.
Dodatky:
- Pamatovačka 7-20: Budu‑li mít ve svém srdci zelenou větvičku, zpívající pták sám přijde. (Čínské přísloví)
- Pamatovačka 10-17: Pole má oči, les uši, chovej se všude, jak se sluší. (J. Á.Komenský)
Co se chystá dále:
- 16/5 Cyklobrdy kolem Prahy – seriál 4 TVÁŘE BRD – 4. díl: JARO
- 6-7/6 EXPEDICE – pěší výprava do neznáma, s tábořením (před akcemi na Slovensku)
(doplnil Z. Lauschmann)
