Druhý dubnový víkend se pro skupinu terénně-duchovních nadšenců nejen z AG opět nesl ve znamení (tentokrát již šesté) SĀGA víkendovky. Zamířili jsme na faru do Zdic, již většina z nás znala už z listopadu. Po příchodu se část osazenstva odebrala ven hrát hru, následovala společná večeře a večerní chvály s hudebním doprovodem (z plánované adorace bohužel sešlo, jelikož klíče od kostela ani místní pan farář nebyli k sehnání:) a povídání dlouho do noci 🙂
Druhý den jsme zahájili ranními chvalami, posnídali a vydali se na výlet. Ten jsme si zpestřili již tradiční modlitbou za chůze, hrami volně inspirovanými deseti egyptskými ranami a jedním tak trochu zbytečným kolečkem uprostřed lesa (vždy je kam se posouvat, u zacházení s mapou to však platí dvojnásob:). Po návratu jsme se občerstvili obědem a poledním odpočinkem a pak už nás čekala katecheze a diskuse ve skupinkách na téma, v jehož duchu se nesl celý víkend – pochybnosti ve víře. Obohaceni různými pohledy na probírané otázky jsme se přesunuli do kostela (hurá, klíče), kde nás Marek spolu s bratrem Mariánem v rámci programu seznámil s různými liturgickými předměty a jejich významem. Následovala mše (opět s doprovodem kytary), chvíle oddechu a večeře. Posléze přišel na řadu volitelný program – debatování, výtvarno na motivy Velikonoc a pozorování hvězd spolu s jejich promítáním na strop a trochou teorie. Den jsme završili sérií zápasů ve stolním fotbale a uchýlili se na kutě.
Neděle pro nás započala mší s místními, pokračovala snídaní a hrou spočívající v plnění nejrůznějších úkolů od vzájemného přenášení se po psaní veršovaných ód na naši instituci. Poté nadešel čas oběda a úklidu, během nějž jsme zvládli přezpívat ordinárium 🙂 a diskutovali o tom, jak vlastně zní definice slova koště. Vyrazili jsme na nádraží, odkud jsme se dali na cestu k domovu s myšlenkou, jak rychle utíká čas věnovaný Pánu a lidem, kteří nezkazí žádnou legraci…
Martin Kožený
Další SĀGA akce: SpĀGA 4. – 5. června
