21. ročník našeho oblíbeného (půl)maratónu započal v 6 hodin ráno za krásného počasí na tramvajové zastávce Poliklinika Barrandov. Odtud jsme se společně přesunuli autobusem k Pacoldově vápence pod Slivencem a cestou z okna autobusu poznávali jihozápadní okraj Prahy. Jakmile jsme vystoupili, objevil se před námi kopec zvaný Homolka (295 m), odkud měla naše výprava už pořádně naplno odstartovat. Výstup byl trochu komplikovaný kluzkým blátem na strmé stezce a neobešlo se to bez nějakých těch pádů. Ale nakonec jsme všichni dosáhli vrcholu a výhled odsud rozhodně stál za to. Dívali jsme se na Prahu pod námi a užívali si nádherného rána s šikmými slunečními paprsky. Pan profesor Lauschmann nám mezitím při rozdávání vstupní sladkosti představoval plán maratónské trasy, která zněla úžasně. Řekli jsme si Pamatovačku* a zadali první Odhadovku – kolik letadel a vlaků uslyšíme do půl desáté. Pak už jsme za ranní mlhy a rosy vyšli na naši cestu směrem ke kostelu Jana Nepomuckého nad Chuchlí. Pokračovali jsme kolem minizoo do Malé Chuchle k Mariánskému prameni a k rybníčku. Tam jsme zahlédli na jedné douglasce obrovský čarověník (kdo neví, co to je, doporučujeme prohledat internet – znalostí není nikdy dost). Přešli jsme známý „most inteligence” (+1 člen výpravy) a převážně v zeleni včetně potoků jsme prošli přes Hodkovičky do Lhotky (+ 2 poslední maratonci). Poblíž srostlého dubu v lese Kamýk jsme posvačili a hledali ztracený mobil – naštěstí byl za chvíli nalezen v trávě!

Po malé pauze se tedy vyrazilo dále směr Libuš a Modřanská rokle – to už se počítali běžci do 2. Odhadovky. Střídaly se lesíky a louky, občas výhledy, ale také se nám v cestě objevil zajímavý vodopádek. A šlo se dále přes sportovní letiště Točná a již jsme spatřili kopec Čihadla, který na nás trpělivě čekal. Vrchol (385m) byl obsazený airsoftovou bitvou, ale i na postranní vyhlídce byla skvělá viditelnost a viděli jsme Sedlo, Bezděz, Ralsko, Ještěd a zahlédli jsme matně i Černou horu v Krkonoších!

V Točné s místním orlojem se přehouplo poledne a my jsme vyšli z Prahy do Dolních Břežan a křižovali k jihu souběžně s údolím Vltavy. Kolem nás příroda hýřila jarními úbory i zvuky. Dostali jsme se na hradiště Závist (389 m), kde byl ohlášen už 30. kilometr – k našemu údivu, neboť jsme netušili, že jdeme tak svižně. Dali jsme si zde tedy pozdní oběd a opékali buřty. Po zlezení zdejší rozhledny a pokochání jsme se vydali přímo dolů do Károvského údolí a podél Vltavy, kde jsme vyhlíželi plující lodě do 3. Odhadovky. Terén nebyl jednoduchý, ale všechny strže i vrchy jsme překonávali bravurně. Finální a asi nejnamáhavější výstup na Zvolskou Homoli stál opravdu za to. Svítilo nám pěkně slunce a mezi námi zněl smích – hlavně při sestupech:). Nebe k večeru hrálo všemi možnými barvami a provázelo nás poslední kilometry přes Březovou a Oleško až do cíle v Davli.

Všichni jsme letošní maraton zvládli bez větších následků (jak se cítily naše nohy druhý den, už necháme stranou) a především jsme si ho skvěle užili. Moc děkujeme panu profesorovi za překrásný výlet, všem účastníkům za dobrou partu a už se těšíme na nadcházející akce!

Zoe Lansu a Tereza Šolcová ze septimy A, doplnil Z. Lauschmann

* (původně jako hádanka)… – je dobře, že ho nejde koupit, ani půjčit, ani ukrást; má totiž cenu okamžiku, kdy je darován… – ÚSMĚV