V sobotu 7.6. 2025 jsme se sešli na Zličíně a společně jsme odjeli autobusem do Bochova u Karlových Varů. Počasí se celý víkend rychle střídalo a pršelo hodně často, ale měli jsme pláštěnky a nálada byla pořád dobrá.

Na náměstí jsme výlet zahájili Pamatovačkou, Odhadovkami (o mostech a o viklanu Dominik) a také Mozaikou (osobní zážitek). Posléze jsme si odložili bágly v místní samoobsluze a vydali jsme se na krátký okruh kolem kostela sv. Michala (tam byl výklenek s Getsemanskou zahradou) a k bývalému hradu Hungerberg. Bohužel z něj nezbylo nic, ale z návrší byl aspoň hezky vidět sousední hrad Hartenštejn. Vzali jsme si batohy a vyrazili z Bochova po červené značce, kousek podél hlavní silnice. Po chvíli se dalo do deště, na štěstí jsme moc nezmokli, protože jsme šli lesem kolem Velkého a Malého tašovického rybníka. Došli jsme do Velkých Tašovic, ze kterých jsme pokračovali dále po červené do Dlouhé Lomnice. Na půl hodinku se vyčasilo, a tak jsme se zastavili na oběd v parku u autobusové zastávky.

Náležitě posilněni jsme šli dál a u Malého Lomnického rybníka jsme se odpojili z červené. Po cestě se nám zjevil hrad Andělská Hora, zítřejší cíl celé expedice. O kousek dál jsme se rozhodli střihnout to přes kopec a přes potok přímo k viklanu Dominik. Les byl vcelku dobře prostupný, takže za čtvrt hodiny jsme se k němu dostali – je parádní! Všichni nahoru lezli z obvyklé strany, ale Markéta a Milan to dokázali i z opačné, těžké strany. Trošku jsme se posilnili a po úporném snažení všech členů výpravy jsme s viklanem opravdu pohnuli. Po krátkém odpočinku se zase dalo do deště, a tak si každý sbalil svých pět švestek a vyrazili jsme k dnešnímu cíli. Roklinou s velkými kameny a vodopádkem jsme sestoupili do údolí a došli ke studánce, kde jsme se schovali do přístřešku. Vzápětí přijely dvě paní, chválily tu vodu a braly si ji do několika kanystrů. Do večera nebyly zdaleka poslední. Po chvíli déšť ustal a my jsme si postavili stany a přístřešky k nocování. Přichystali jsme ohniště a zásoby dřeva. Poté zase začalo pršet, tak jsme si v přístřešku dali první dnešní čtení.

Po dešti jsme se vydali hledat kámen, který byl za kopcem, a s pomocí mapy jsme ho našli vcelku rychle. Dračí vejce bylo asi trochu větší než Dominik a krásně porostlé mechem. Také jsme našli lebku divokého prasete. Zase se rozpršelo, ale než jsme došli ke studánce, přeháňka ustala. Poté byl čas na večeři. Opékali jsme buřty, vařili jsme polévky a páni profesoři si udělali sladkou specialitu - špagety s povidly. Po večeři jsme se ještě prošli k rybníku Černá voda a odvážlivec Matěj se i vykoupal. Mezitím vyšel měsíc a krásně se odrážel na hladině. Pak jsme se vrátili do tábořiště a u ohýnku jsme si povídali, zpívali, četli a při Mozaice našich dnešních nejhezčích zážitků koloval voňavý čaj. Po ukolébavce jsme se rozešli do svých příbytků.

V neděli jsme vstali kolem osmé, někdo dřív. Uvařili jsme si čaj, posnídali jsme, doplnili jsme zásoby vody a sbalili se k odchodu. Řekli jsme si nové Odhadovky o Andělské Hoře, letadlu a oblíbeném dni človíčka, kterého potkáme. Lávky a propusti ze soboty ještě pokračovaly (konec: 64). Dřív než jsme stihli vyrazit, šla kolem paní, jejíž oblíbený den byl pátek, takže se radovala jen Bětka. Pak jsme se vydali po modré do vesnice Pila a cestou zase začalo pršet, ale my jsme nahodili pláštěnky a pokračovali po žluté. Po cestě jsme našli železitý pramen s nasládlou vodou. To už zbývaly jen asi dva kilometry do Andělské Hory. Hned na kraji obce byl zajímavý barokní kostel se hřbitovem, všechno postavené na půdorysu rovnostranného trojúhelníka.

Pak jsme pokračovali do městečka ke kostelu a dál nahoru na samotnou zříceninu, nejvyšší bod celé naší trasy – 717 m/m. Přes hradby byly vidět pusté Doupovské hory, na západě Slavkovský les a na severu Krušné hory s Klínovcem. Po krátké prohlídce jsme se naobědvali, obešli jsme hrad a ještě jsme zaskočili do Andělské kavárny na andělské koláče (je o nich pověst) před odjezdem autobusu zpátky do Prahy.

Výlet se mi opravdu líbil, protože byl zábavný. Nejvíce se mi líbil večerní táborák a viklan Dominik. 

Adam Nagy, 2.A

*Pamatovačka: PESIMISTA NENÍ ŠŤASTNÝ, LEDA CÍTÍ-LI SE NEŠŤASTNÝ, A ANI POTOM NENÍ SPOKOJEN.

L. Schmidt – Okřídlené definice