30 let AG - absolvent Felipe de Magalhães

Téma: 

Na začátku bych tě poprosil, aby ses představil těm, kteří tě, na rozdíl ode mě, neznají jako spolužáka. 

Jmenuji se Felipe de Magalhães. Jsem Brazilec, novinář, houslista, klarinetista, šachista, znalec hradů a zámků, matematik (ok, to kecám), kamarád, vypravěč, srdcař.

Na AG jsem studoval mezi léty 2006 a 2014. Za tu dobu mě nezvládli vyhodit, a dokonce jsem ani nemusel podstupovat žádný reparát, což považuji za jeden ze svých největších životních úspěchů.

Jaké máš na gymnaziální léta vzpomínky?

Když vynechám to, jak jsem si na estetickém kurzu málem nechal uhořet hlavu, tak kladné. Rád vzpomínám na naši maturitní chatu i na další třídní akce, poněvadž jsme měli bezvadný kolektiv, který se často setkává dodnes. 

Krásný byl výlet se Sborchestrem do Španělska, zvláště poslední večer, kdy jsme spali na jedné francouzské pláži během cesty domů. Opékali jsme buřty, pozorovali moře a hráli lidovky i barokní a renesanční skladby, které jsme se v uplynulých měsících naučili.

Podobně hezké bylo během výletu do Itálie i to, když jsme chodili po ulicích s nástroji v ruce a lákali obyvatele města Lucca na naše vystoupení. Byla to velká zábava a koncert se vydařil.  

Co bys řekl, že ti AG dalo, nebo jak tě nasměrovalo?

Určitě mě nasměrovalo k tomu, abych dále podstupoval studijní pobyty v zahraničí (na gymplu jsme měli tři výměnné pobyty v Německu a jeden v Izraeli), zároveň mě ale utvrdilo v tom, že nejsem příliš studijní typ a nechci věnovat studiu celý život. Tato vize však nedopadla úplně slavně. AG mi také prohloubilo lásku v dějepis a cizí jazyky (kromě němčiny, kterou jsem ale musel na gymnáziu studovat nejdéle).

Na prvním místě jsi zmínil zahraniční výjezdy. Proč myslíš, že jsou tak důležité?

Od vždycky mě cestování baví, když se tedy naskytla příležitost jet studovat do zahraničí, neváhal jsem ani vteřinu. Podle mě by toho měl využít každý mladý člověk. Pozná kus světa, místní kulturu, naučí se (třeba aspoň trochu) cizí jazyk, najde si nové kamarády „nečechy“ – jsou to věci, které jako obyčejný turista nezažijete. Buďme rádi, že dnes máme tu možnost. Pro nerozhodnuté může být lákadlem i to, že úspěšní žadatelé dostanou od EU (v rámci programu Erasmus na VŠ) docela tučný finanční příspěvek na živobytí. Já se v Portugalsku měl jako král, mohl jsem cestovat téměř dle libosti, nemusel jsem platit nájem ze svých peněz a zbylo mi i na jídlo a na občasné pivko nebo víno. Je ovšem třeba mít na vědomí, že Portugalsko je poměrně levná země. Celkově na pobyt tam vzpomínám jako na jednu z nejzajímavějších etap svého života.

Kde jsi studoval po maturitě?

Studoval jsem na UK bakaláře románské filologie a politologie a mezinárodních vztahů. Mám magistra z iberoamerikanistiky a momentálně přerušené studium magistra žurnalistiky. Zkoušel jsem i ekonomii a hudbu na konzervatoři. A byl jsem, jak už bylo řečeno výše, také studentem starobylé univerzity v Coimbře v Portugalsku. 

To je docela široký záběr! A co zaměstnání?

Pracoval jsem na různých místech, protože mi bohužel nikdo na nájem a další otravné aspekty života během studií nepřispíval. Byl jsem překladatel, tlumočník, titulkář, dabér v reklamách v portugalštině (což sám nechápu, jelikož strašně drmolím), kustod, otrok v bance, bedňák (tzn. taky otrok), řidič, obsluha fotobudky, číšník, barista, štípač lístků, zprávař v novinách, a možná na něco ještě zapomínám.

Tohle množství pracovních zkušeností považuji za velký bonus a doufám, že jich ještě několik za svůj život získám. Jsem toho názoru, že by každý měl vyzkoušet i práce, které jsou společností méně ceněné. Získá k těm, kteří je vykonávají, respekt, a nedívá se na ně skrz prsty. Někdo to dělat musí a každá práce je důležitá. 

Na druhou stranu si myslím, že by mladí neměli zanedbávat svůj volný čas (protože ho pak už mít nebudou) ani svá studia. Pokud tedy jako studenti máte možnost žít z podpory od rodičů, určitě toho využijte a buďte za to vděční. Dělat čtyři brigády najednou nevytváří nejlepší podmínky k tomu něco vystudovat, a ještě z toho vyváznout duševně v pořádku. Hodně důležité je ovšem vyzkoušet před trvalým a vysněným zaměstnáním něco, co má s daným oborem nějakou souvislost, i když se to může třeba jevit jako nevděčná otročina. Naberete zkušenosti, které váš budoucí šéf ocení, a třeba si vás a vaší šikovnosti někdo všimne trochu s předstihem. Kontakty jsou velmi cenné. 

Nemusíte nicméně skočit hned po první neplacené stáži, která vypadá zajímavě. Zaměstnavatelé dnes už rádi platí za kvalitní výpomoc. Nikdo by neměl pracovat zadarmo.

Řekni mi něco o své současné práci.

Nyní jsem webeditorem v Hospodářských novinách. Náplní mé práce je editace článků a zajišťování chodu webu (tedy například řazení textů na homepagi nebo zachycování aktualit), ale občas si i rád něco napíšu. Také pomáhám s grafikami a někdy se sociálními sítěmi. Je to dost rozmanité.

Jak jsi při pozdějším studiu a práci vnímal zkušenost z AG (pokud vůbec)?  

Určitě jsem zjistil, že není dobré jen sedět na zadku a poslouchat (nebo častěji neposlouchat) výklad, zvlášť v tom Portugalsku. Tam je každý aktivní a snaží se výuce něco vlastního dodat, a to za podpory pedagoga. Zdlouhavé šrocení na úkor současných témat je, myslím, zbytečné.

Určitě však bylo důležité rozvíjet psaný projev, což oceňuji v současném povolání, a učit se jakous takous disciplínu. Hodně mi pomohly různé slohy, kterými jsem zdokonaloval svůj psaný projev – musím přiznat, že jsem ještě přibližně do tercie nebo kvarty příliš nerozeznával hrubky a další chyby, poněvadž jsem se v Brazílii naučil česky pouze mluvit, avšak nikoliv psát.

AG funguje dobře v tom smyslu, že naučí člověka základům všeobecných oborů. Za přínos považuji přítomnost předmětů, které na většině škol nefigurují – latina, náboženství, filozofie. 

Rovněž si myslím, že Sbor, orchestr a další hudební projekty jsou něčím, co zdaleka přesahuje možnosti na jiných gymnáziích. Je výborné, že je někdo dokázal dát dohromady a vytvořit tak těleso, které vystupovalo i v zahraničí a bodovalo v celostátních soutěžích. 

Dobrá je také přítomnost kněze na škole, se kterým si můžou popovídat nejen věřící, ale i nevěřící studenti. 

Bylo na AG i něco, co zpětně moc pozitivně nehodnotíš?

Nutnost říkat lektorům „pane profesore/paní profesorko.“ Na vysoké se mi za to pedagogové vysmívali, případně byli rozčilení, neboť nešlo o jejich akademický titul. Nechápu, proč by se měli středoškolští učitelé takto oslovovat. To už by si mohli rovnou nechat říkat „pane generále“ nebo „paní hraběnko“. 

AG během mého studia pořádalo různé debaty, exkurze, návštěvy zajímavých míst.  Mnohdy šlo o věci, které mi v hlavě zůstávají dodnes, například debata o islámu s orientalistou Lubošem Kropáčkem nebo exkurze s paní profesorkou, pardon, magistrou Martinou Moravcovou do Libně za stopami Židů a Bohuslava Hrabala. To jsou však dočasné oddechy v záplavě tvrdého šrocení, tvořící marginální procento v rámci celého školního roku. 

Myslím, že je potřeba více zapojit studenty do celého vzdělávacího systému, nechat je mluvit, vyjadřovat se o současných (politika, migrace, vakcinace), minulých (komunismus, nacismus) i budoucích (klimatická krize) problémech. 

Když studenti ve starém systému zatvrdnou, je zbytečné protlačovat změny, poněvadž o ně nikdo mít zájem ani nebude. Je nutné, aby si studenti tuhle potřebu uvědomovali sami – přinášeli podněty k diskuzi, navrhovali exkurze, sami se snažili do školy pozvat zajímavé osobnosti, pořádali vlastní debaty, ptali se “proč.” 

Zdá se mi, že to tak na AG stále více funguje - a to je dobře.

Galerie: 
Obrázek k článku 30 let AG - absolvent Felipe de Magalhães