V termínu 5. - 14. listopadu jsme podnikli s většinou tercie B cestu do Izraele na pozvání rodiny Pojarovy. Celá akce se moc hezky podařila. Zažili jsme mnoho duchovních, ale i přírodních, kulturních a relaxačních chvil.
Chci především poděkovat paní Martině Pojarové za velmi vřelé přijetí v jejich domácnosti a pak panu Petru Křížkovi za zorganizování cesty jeho cestovní kanceláří.
Lukáš Bernard
Program cesty:
Kliknutím otevřete verzi v pdf.
Z pera studentů:
Sešli jsme se na faře v Nebušicích. Když dorazili všichni, paní Marxová nám vyprávěla o Izraeli.
Po přednášce jsme snědli večeři z domova a odjeli na letiště v Ruzyni. Tam jsme se odbavili a čekali na povolení vstoupit do letadla. Když jsme ho dostali, prošli jsme bezpečnostními kontrolami a posedali si na svá místa. Pro mě to byl první let, tak jsem se moc těšila. Bohužel to nesplnilo mé očekávání, a tak jsem celou dobu spala.
Přistáli jsme v Tel Avivu a téměř všechny nás překvapilo jasné sluneční světlo, které v Izraeli svítilo I v tak časné hodině. Nasedli jsme do autobusu a vyrazili do Jeruzaléma. Všichni jsme byli velmi unavení, ale presto jsme si užili pohled na Zeď nářků, Chrámovou horu a návštěvu Jeruzalemských tunelů. Poté jsme dorazili do domu Pojarových, což jsou rodiče našeho spolužáka, kteří byli tak laskavý, že nás k sobě pozvali, a na jejich zahradě jsme si postavili stany, které jsme si přivezli z domova. Po pár hodinách odpočívání a spaní jsme šli na pláž u Středozemního moře. Tam jsme se oblečení vrhli do moře. Po rychlém osvěžení se zájemci účastnili mše na pláži. Po jejím skončení jsme se ještě trochu smočili. Když jsme se vrátili, služba se pustila do přípravy ovocného salátu k večeři, zatímco ostatní si pouštěli zajímavý film o Templářích.
Druhý den jsme časně ráno vstali a vyrazili do pouště. Tam jsme se v čele s naším průvodcem Danielem Kedarem škrábali na Masadu. Když jsme dosáhli vrcholu, dopřáli jsme si oběd. S chutí jsme ho snědli a jeli jsme k Mrtvému moři. Tam jsme asi hodinu leželi na slané vodě. Škoda, že po hodině zavřeli a my museli odejít. Noc jsme strávili v beduínském stanu. Tam nás obtěžovali Arabové, ale my jsme je ignorovali.
Třetí den jsme posnídali a autobus nás zavezl do Betléma. Tam jsme zhlédli místo narození Páně. Nakoupili jsme tam suvenýry a vrátili se k Pojarovým.
Čtvrtý den jsme prožili v Nazaretu a navštívili pár kostelů. Také jsme vylezli na horu Tábor. Tam jsme se rozdělili na dvě půlky: rychlíci a opozdilci. Vzhledem k tomu, že pan profesor Bernard patřil do skupiny rychlíci a byl jediný kdo znal cestu, tak se opozdilci trochu ztratili. Naštěstí nakonec cestu našli a převelice udýchaní se dostali na vrchol, kde na ně čekali znudění rychlíci.Na večeři jsme si zašli do restaurace. Po výborné večeři jsme pokojně usnuli v půjčených stanech na jedné farmě.
Když jsme se vzbudili, vyrazili jsme ke Galilejskému jezeru. Tam to bylo nádherné. Dlouho jsme se koupali a pak po sobě začali házet bahno. Jenže bahenní válka začala být příliš divoká, tak jsem se radši vzdálila do větší hloubky. Potom jsme navštívili řeku Jordán. Nabrala jsem si tam plnou láhev vody, kterou jsem si nechala na památku.
Příští den jsme strávili znovu v Jeruzalémě. Tentokrát jsme ovšem navštívili Chrám Božího hrobu. Ocitli jsme se v obrovské frontě, ale statečně jsme ji vystáli, protože nám to rozhodně stálo za to. Cítit, že stojím kousek od místa, kde vstal z mrtvých Ježíš, byl opravdu báječný zážitek. Kvůli tomu bych s radostí vystála i dvojnásobnou frontu. Později jsme se naobědvali . Zašli jsme si na gyros. Chutnal opravdu výborně. Po obědě nás nechali, ať si děláme, co chceme. Všichni jsme se rozběhli po obchodech. Já jsem si koupila senzační klobouk.
Předposlední den jsme strávili skoro celý u Středozemního moře. Vlny v něm byly úžasné. Když jsme se vrátili, tak jsme si museli zabalit. Nechali jsme si venku pouze spacáky. Po večeři, skládající se ze špaget s pestem, jsme si lehli u Pojarů na podlahu a usnuli. Vzbudili nás v jednu hodinu. Sbalili jsme si spacáky a za úplné tmy jsme se rozloučili s Pojarovými a odjeli do Tel Avivu. Na letišti ovšem nastal problém. Zjistili jsme, že jsme nechali polovinu pasů v autobuse, který byl v Jeruzalémě. Nakonec je paní Pojarová přivezla a my jsme mohli konečně odletět.
Měla jsem radost. Svatá země je sice úžasná, ale Česká republika je můj domov a nechtěla bych žít jinde. Přesto jsem zažila svůj nejkrásnější výlet, a pokud nastane příležitost se do ní vrátit, velmi ráda ji využiju.
Magda Beranová
Trhy
Občas jsme procházeli ulicemi zaplněnými obchůdky s pestrobarevnými šátky roztodivných tvarů, s tričky s vtipnými popisky a hebrejskými nápisy, nejkrásnější, ale byly stánky s jídlem. Nádherně vonící koření všech možných barev, různorodé druhy ovoce a zeleniny (nejvíce však pomerančů a fíků, jelikož byla zrovna jejich sezóna) a nechybělo ani nadýchané pečivo. Nejvíce mě však lákaly stánky s horami sladkostí. Jednotlivé pochutiny byly vyskládány do pyramidovitých tvarů a krásně to kolem vonělo. Byl by hřích aspoň pár kousků si neodnést.
Jakmile jsme dostali na jedno z trhů rozchod, okamžitě jsme s Julčou zamířily ke stánkům s dobrotami a ptaly se, kolik že to stojí. Byly relativně levné. Neváhaly jsme tedy ani minutu a začaly jsme si nabírat do průhledných sáčků bonbóny prapodivných tvarů a všemožných vůní. (A kupodivu jsme nebyly jediní, koho sladké pokusilo.) Nezapomněly jsme ani na své mladší sourozence a jejich lásku ke sladkému, takže jsme i jim vzaly nějakých pár gramů bonbónů.
Naše očekávání se splnila. Bylo to opravdu výborné. A nakonec i sourozencům chutnalo a neodolaly ani maminky.
Anežka Libánská
Fotogalerie (podle jednotlivých dní):
