Rétorika v knihovně (6.B)

Téma: 

Jak se zachováte, když vás znenadání zaskočí medvěd? Vylezete na strom? Utečete? Budete se propracovaně stavět mrtvými? Zkameníte a budete prostě vyčkávat? Zpanikaříte a ...?

Lektorka Renata Bulvová přirovnávala řečnické projevy na veřejnosti k setkání s medvědem. Nejsou nám vlastní, jsou v zásadě nepřirozené, nepříjemné a stresující, je to něco jiného, než povídání se spřízněnou duší. Trpíme, panikaříme, máme strach, máme trému, potíme se, mluvíme moc rychle (to jako když utíkáme před tím medvědem), nedostává se nám dechu, odbočujeme od tématu (to jako když šplháme o život na ten strom), lapáme po dechu a nic... (to jako Bertie při projevu při dostizích před setkáním s logopedem/my zmrzlí před medvědem)... Hrůzo hrůz, můžeme mít i totální okno, třeba při zkoušení. (Nezodpovědné mdloby před medvědem?)

Dobrá zpráva je, že mluvení na veřejnosti se dá docela dobře trénovat. Můžeme vzít oblázky jako Démosthenés a jít trénovat k přílivu nebo cvičit pobřišnici, dýchání, uvolňování mluvidel, artikulaci, usazení hlasu...

Kultivovaná mluva se může hodit každému, ve spoustě profesí, ve spoustě situací. Jenom se člověk nesmí nadměrně bát předem. Popřemýšlím, uklidním se, vydýchám se, nadechnu se pořádně do břicha, zkontroluju žebra, kvalitu nádechu - a jako bych říkal/-a sssssssssssssssss (Dominikův rekord 34 sekund na jeden nádech bez cyanózy), úplně v klidu převedu kaskádu pozoruhodných ucelených myšlenek do proudu elegantních slov.

Až tak jednoduché to přece jenom není. V nácviku řečových technik hodláme v rámci ČJL pokračovat. Ve finále se fascinován zaposlouchá i ten medvěd (snad).

Zaslala/zorganizovala Martina Moravcová