Zpráva z poutního zájezdu do Říma: 31. 1. - 5. 2. 2007

ITÁLIE - Poutní zájezd do Říma (31. 1. - 5. 2. 2007)

Ve středu 31. ledna 2007 jsme v 18:00 odjeli od Vinohradského divadla do Florencie. V autobuse jsme se dívali na nějaké filmy, ale také jsme si mezi sebou povídali. Asi v půl desáté jsem už chtěla spát, jenže kluci za mnou hráli a rušili mě. Doufala jsem, že snad po půlnoci mi bude dopřán noční klid. Od jedné do dvou v noci si povídaly holky, které seděly vzadu v autobusu a od dvou do tří si zase kluci, sdělovali podle nich velice důležité informace. Už jsem byla smířená s tím, že čtyřicet lidí nemůže mít stejnou potřebu spánku. Ale ve čtyři hodiny v noci usnul celý autobus, což mě velice potěšilo.
Ve čtvrtek ráno jsme dorazili do Florencie. Krátce jsme se zastavili u Baziliky sv. Kříže a pokračovali jsme k chrámu Panny Marie květné. U tohoto obrovského kostela jsme strávili asi hodinu. Měli jsme možnost vylézt na věž a prohlédnout si Florencii z výšky. Dále jsme si prošli město a pak jsme si užili asi dvouhodinový rozchod. Asi ve tři hodiny odpoledne jsme odjeli autobusem do Říma. Tam na nás čekala výtečná večeře. Po večeři jsme šli spát. Byli jsme ubytováni ve třech budovách.
V pátek ráno jsme se asi v půl osmé nasnídali a v 9 hodin jsme odjeli autobusem do centra. Navštívili jsme Baziliku sv. Kříže v Jeruzalémě, sv. Jana v Lateráně a Baziliku Panny Marie. Ta byla podle pověsti postavena na pokyn Panny Marie na místě, kde v létě zázračně nasněžilo. Poté jsme si užili asi hodinu volna, kterou jsme využili k nákupu pohledů a někteří také k sehnání jídla. Odpoledne jsme věnovali hlavně antickým památkám. Jako první přišlo nařadu Koloseum. Díky paní profesorce Váchové bylo vstupné zdarma a tak zbývalo jen projít bezpečností kontrolou. V Koloseu jsme museli projít přísnou kontrolou. Terezce při ní zabavili kapesní nožík, který jí nakonec při odchodu vrátili. Koloseum zaujalo většinu třídy nejvíc z celého zájezdu. Následovala prohlídka Fora Romana. Ze zřícenin budov a sloupů na nás dýchla historie stará několik tisíc let. Pak jsme začali stoupat na Kapitol. Cestou jsme se zastavili ve vězení, kde byl vězněný svatý Petr. Zhora byl krásný výhled na Forum Romanum a na jiné části Říma. Z Kapitolského náměstí jsme pokračovali přes kostel Panny Marie na pomník Viktora Emanuela, kde jsme si mohli z výšky prohléhnout centrum města. Poté jsme se vypravili do centra. Nejdříve jsme došli k Fontáně di Trevi. U Fontány di Trevi byli zase prodejci, kteří nám stále vnucovali všelijaké nezbytnosti. Dali se ale ukecat s cenou. Přesvědčil se o tom Kuba, když mu zlevnili kameny, které vypouštěly jiskry, z 5 Eur na 1 Euro. Nakonec jsme se nakrátko zastavili v Pantheonu. Potom nás autobus odvezl zpět do Velehradu. Večer jsme měli možnost projít se ve skupinkách po městě. Naše skupina se vydala do Vatikánu. Šlo nás asi sedm. Martin se chtěl stále vracet, protože asi už měl za celý den dost těch všech památek. Pak ale s Dodem uviděl světla a zvuky diskotéky, tak se tam spolu odebrali. Druhý Martin zase nadával, že se mu vzbouřila skupina, tak jsme je šli hledat. Našli jsme je u kluziště poblíž Andělského hradu. Protože už bylo docela pozdě, namířili jsme k Velehradu.
Sobotní dopoledne bylo ve znamení Vatikánského muzea. Po dlouhé frontě, přísné bezpečnostní kontrole a zaplacení 8€ jsme se dostali do ohromného komplexu muzea, ve kterém jsme se jen těžce orientovali. Nejdůležitějším cílem byla Sixtinské kaple, ve které jsou známé fresky od Michelangela. Odpoledne nás autobus zavezl na okraj Říma ke trapistickému klášteru Tre Fontane, kde byl setnut svatý Pavel. Nakonec jsme zajeli k Bazilice sv. Pavla za hradbami. Všechny nás zaujala její nádherná výzdoba. Za pozornost také stály mozaiky všech papežů, které jsou umístěny po obvodu kostela. Před kostelem nás zastavil prodavač pohledů a různých sošek. Jakmile zjistil, že jsme z Prahy, začal nás česky zdravit a nabízet nám slevy na všemožné věci, které prodával. Večer jsme vyrazili na další dobrodružnou procházku městem. Noční Řím nás nadchl.
Neděle patřila hlavně Vatikánu. Ráno jsme přišli na náměstí sv. Patra. Po další bezpečnostní prohlídce jsme zahájili výstup na kopuli a na věž. Z ní se nám otevřel nádherný výhled na celé město. Prohlédli jsme si interiér baziliky sv. Petra. V poledne jsme vyšli před baziliku, kde jsme dosteli požehnání a přidali jsme se k modlitbě Anděl Páně s papežem Benediktem XVI. Bylo tam hrozně moc lidí. Pak jsme se šli ještě podívat do krypty. Museli jsme opět projít přísnou kontrolou. Po prohlédnutí krypty jsme se odebrali na Velehrad, kde jsme naložili svá zavazadla do autobusu a odjeli jsme na okraj Říma do katakomb sv. Domitilly. Byla to poslední prohlídka, kterou jsme v Římě absolvovali a k potěšení paní profesorky byla anglicky. Milá paní průvodkyně nám řekla spoustu faktů a zajímavostí. Pak jsme nastoupili do autobusu a vyrazili na cestu do německého Řezna.
Nejdříve jsme si v autobusu asi hodinu odpočinuli a pak zástupci jednotlivých skupin řekli, co se jim z výletu líbilo a k čemu mají nějaké výhrady. Relaxovali jsme u Deníku Bridges Jones a Shreka. Mě za chvíli přestalo bavit dívat se na Bridges Jones, tak jsem si šla popovídat s Verčou. Trochu mě mrzelo, že Terka byla trochu nemluvná, ale Verča mi všechno vynahradila. Taky jsem od Martina požadovala, aby mi upletl copy, protože mě culík tlačil do hlavy a nemohla jsme spát. Nakonec mi je upletla Verča, protože je prý Martin neuměl uplést. Tak dostal úkol, že se je bude učit plést na svých dvou sestrách a v červnu na školním výletě to zkontroluju. Během dalších 2 hodin jsme se vyspala z největší únavy, tak jsme si šla povídat s Terkou, Verčou a Zdíšou. To my vydrželo asi do dvou hodin ráno. Pak jsem šla ještě na pár hodin spát.
V pondělí ráno jsme vystoupili v promrzlém Řezně. Byla tam velká zima a pršelo. Protože jsme si zvykli na subtropické klima, neměli jsme u sebe čepice, šály a další doplňky. Zamířili jsme na prohlídku Dómu sv. Petra, kde jsme si prohléhli nádhernou gotickou architekturu. Následoval asi půlhodinový rozchod, během něhož jsme navštívili kavárnu. Bětky nemohly pořád pochopit, že se dá káva prodávat i v pekařství. Nakonec jsme objevili dům , na kterém bylo napsáno Café, což bylo naše štěstí, jinak bychom asi umrzli. Zde nás taky potěšila česká obsluha, takže jsme nemuseli použít němčinu. S velkou radostí jsme nasedli do autobusu a asi za tři hodiny jsme z něj před Vinohradským divadlem vystupovali, Unavení, ale spokojení.
Výlet se nám moc líbil. Je škoda, že byl krátký. Myslím, že mohu za všechny účastníky výletu poděkovat paní profesorce Váchové a Steuerové i našim římským průvodcům z Poutního domu Velehrad.

Text: Marek Novák a Pavlína Černá
Foto: Martin Vyšný


Colosseum

Forum-Romanum

Náš-průvodce-po-Římu

Pohled-na-Vatikán-z-kopule-sv-Petra

Společná-fotka-ve-Vatikáně