Zpráva z cyklovýletu Ze Záhrobí do Nebes

Prázdninové cykloputování 13.-17.8.2007

Cyklovýlety i delší podniky na kolech mají na AG nejméně osmiletou tradici. Proběhlo několik cykloseriálů včetně objezdu České republiky a řada drobnějších příležitostných akcí. Také letošní prázdniny přinesly nabídku takového podniku - po loňské cestě od pátku do úterý od Pátku do Úterý se letos jelo pro změnu od pondělí do pátku, a to ze Záhrobí do Nebes. A zase, jako už tolikrát, se sešla parta prima lidiček - někteří se znali, někdo byl nový - a klapalo to.

Celkem 12 jezdců včetně jedné dámy (původně se ovšem chystaly tři) vyrazilo z Březnice a záhy v potu tváře zjistilo, že Záhrobí je pěkně na kopci (foto je tmavé z důvodu záhrobnosti místa). Přes znovupostavené Metly (vymetené povodní 2002) a levné Blovice dojeli na první lesní tábořiště. I další 3 noci se tábořilo venku, večery voněly lesem i lečem, noci zněly kytarou, čtením i sovím houkáním (občas též mocným chrápáním). Třikrát jsme se koupali (jednou drsně ráno, navíc za deště), poslední noc zlákala 6 osob k pěší výpravě na kopec do Němec (suchý nezůstal nikdo).
Viděli jsme malebná zákoutí i daleké obzory a stále to byla naše krásná česká krajina. Po Úslavě, Úhlavě, Radbuze a Mži jsme nakonec u Chebu přeťali i Ohři a ve třech krajích jsme projeli několik okresů. Cestou jsme míjeli několik zámků, desítky kostelů, kaplí a božích muk, v klášteře Kladruby jsme obdivovali Santiniho úžasnou barokní gotiku, ve Skalné u Chebu zase znovuooživenou starobylou tvrz, v Hazlově 3 smírčí kříže. Na trase bylo i mnoho přírodních zajímavostí - třeba vzácný strom tisovec s bizarními dýchacími kořeny, vyzývavý Kynžvartský kámen (Vo co že na mě nevylezete? - a vylezli dva) nebo známá a vždy znovu udivující rezervace Soos.
Do cíle ve Františkových Lázních jsme najezdili 261 km, s průměrem asi 16 km/h, nejrychleji se jelo 71,1 km/h, nejvýše na kole jsme byli 703 m n.m. u Nebes, pěšky 707 m n.m. na německé hranici před Aší, celkové převýšení bylo 2637 m (podle Jonášovy GPS). Vážná zranění ani zničující závady nás naštěstí nepotkaly, čtvrteční deště nás nespláchly, poslední peníze z eráru jsme probendili v cukrárně před odjezdem zpátečního vlaku.
Prostě se to celkově povidlo, což je snad vidět i z fotek. Psaná minikronika a mapa budou na Občasné nástěnce.
Chvála Pánu, že nás tak laskavě celou cestu provázel!