Bylo pondělí 3. prosince 2007. Vstávala jsem s vědomím, že přinejmenším celé dopoledne nemusím trávit ve škole. Hezký pocit. A sluníčko ho jen umocňovalo. Ale ono to nebylo jen o tom volnu...

Do dětského domova jsme se vypravili se seminářem ze společenských věd, který vede paní prof. Věra Pabištová. Sraz jsme měli na zastávce Orionka v 8:45 hodin. Společně jsme se vydali na adresu Říčanská 1, kde se v prostorách bývalé vily nachází dětský domov pro děti ve věkovém rozmezí 1 - 3 (5) let. Jakmile jsme vstoupili do jeho dveří, rozprostřela se všude kolem nás příjemná atmosféra rodinné pohody. Na první pohled nás ohromilo množství plyšových medvídků, dalmatinů, berušek a spousty dalších zvířátek.

Uvítala nás milá vedoucí paní Majerová, zdravotní sestra, a první část naší exkurze v dětském domově jsme strávili posloucháním zajímavých informací o tom, jak domov funguje (např. nás překvapilo, že spadá pod nemocnici), co je náplní dne každého dítěte v domově a z jakých důvodů se děti do domova dostávají. Byli jsme seznámeni i s právními procesy, kterými jsou děti odebírány z péče rodičů, i s tím, jak můžeme dítě adoptovat.


V domově se děti díky všemožným druhům hraček učí nakupovat, zatloukat hřebíky, hrát si na vaření i uklízení a mnoha jiným činnostem. Chodí pravidelně na procházky, kde si ty starší mohou nakupování vyzkoušet i doopravdy, a v předvánočním čase pečou cukroví a nacvičují vánoční besídku... Tady jsme si opravdu plně uvědomili, čemu všemu nás vlastně učili a stále učí naši rodiče. Ptali jsme se paní Majerové na vše možné, co nás zajímalo, a na pracovnicích v dětském domově bylo jasně vidět, že jejich povolání není pro ně pouhou prací, ale něčím mnohem víc. Posláním. Tráví s dětmi většinu svého času a alespoň částečně jim nahrazují rodinu.

Po přednášce a besedě jsme se rozdělili na skupiny a šli jsme se věnovat dětem, hrát si s nimi. Některé děti se zpočátku styděly více, některé méně, ale bonbóny, které jsme pro ně přinesli, měly každopádně úspěch u každého z nich! Ukazovaly nám, jak a s čím si hrají, tancovaly s hudbou, povídaly... Jak nám později paní Majerová řekla, děti prý budou o naší návštěvě ještě dlouho hovořit.

Všem se nám exkurze moc líbila a byla pro nás velkým přínosem, pro mě i proto, že v budoucnu bych chtěla pracovat právě s dětmi.

Dětský domov, který jsme navštívili, je opravdu velmi hezký... Až když je člověk později doma, o samotě, může na někoho padnout přece jen trochu smutku. Domov bez domova - ? Tento je ale určitě domovem v domově. Přejme dětem, aby, až dosáhnou určitého věku, nemusely do dalšího dětského domova, ať se pro ně najde vhodný a dobrý rodič, táta, máma, nejlépe oba.

Jana Mošnerová