Ve čtvrtek 22. října jsme se s paní profesorkou Peterkovou vydali do Centra současného umění DOX na vzdělávací program DJ Kurátor a výstavu Argus & Medusa.
Během programu jsme se dozvěděli, co obnáší práce kurátora a jak náročné je rozmístit umělecká díla ve výstavním prostoru. Naštěstí na tuto práci není kurátor sám – spolupracuje s architekty a dalšími odborníky. Následně jsme si tuto zajímavou činnost mohli sami vyzkoušet. Nejprve jsme vyfotografovali různá umělecká díla a poté jsme je virtuálně umisťovali na stěnu výstavní síně.
Díla jsme vybírali z výstavy Argus & Medusa, která představuje různé parafráze slavného obrazu Vor Medúzy od Théodora Géricaulta. Hned na začátku nám vyrazila dech přesná kopie tohoto díla v původní velikosti, protože originál uložený v Louvru se nepůjčuje. Je obdivuhodné, že umělec obraz o rozměrech přibližně 5 × 7 metrů vytvořil za pouhé dva roky! Dílo zachycuje beznaděj a zoufalství, tedy pocity, které prostupují i mnoha jeho parafrázemi.
Zaujala mě například díla, která původní námět přenášela do prostředí konkrétních států či částí světa, například Severní Koreje. Autor zde upozorňuje na to, že ne všude mají lidé tak dobré životní podmínky jako u nás. Ve světě se stále můžeme setkat s kultem osobnosti a s vládci, kteří nehledí na potřeby obyvatel, ale především na vlastní zájmy.
Další zajímavé dílo na první pohled připomínalo nekvalitní kopii originálu. Když jsme však přišli blíž, zjistili jsme, že se skládá z množství drobných fotografií, převážně s motivy moře a záchranných člunů.
Viděli jsme také sérii obrazů zachycujících zvláštní změť deformovaných tvarů, spálenišť a dalších znepokojivých motivů, které měly v divákovi vyvolávat pocit beznaděje.
Na výstavě nechybělo ani dílo street artového umělce Banksyho inspirované Vorem Medúzy. Uvědomili jsme si tak, že parafráze slavného uměleckého díla nemusí mít pouze podobu obrazu či sochy, ale může být součástí ulice.
Zaujaly nás rovněž fotografie podvodního sousoší umístěného přibližně 15 metrů pod hladinou Atlantského oceánu. Sochy jsou vytvořeny z betonu a jejich autor od počátku počítal s tím, že se postupně pokryjí řasami a dalšími mořskými organismy. Toto dílo bylo asi nejpůsobivější.
Výstava nás zaujala nejen rozmanitostí vystavených děl, ale také tím, kolika různými způsoby lze interpretovat jediný slavný obraz. Z DOXu jsme si odnesli spoustu nových poznatků a inspirace a už teď se těšíme, až s paní profesorkou Peterkovou vyrazíme na další podobnou exkurzi.
Jan Minárik, 4. A
Upravila: M. Peterková
