Je až metr široká a dá se po ní jít. Vysoká je různě, do Odhadovky jsme naměřili nejvíc 220 cm. Je jen nasucho skládaná z kamenů, místy je porostlá mechem a působí velmi tajemně. Prý není moc stará (?200 let), ale vlastně se přesně neví, kdo ji postavil a k čemu sloužila (?jako hranice panství)…
Adam Nagy, 3.A – sobota do večeře
V sobotu 6.6. (mimochodem moje narozeniny) jsme se sešli na Hlavním nádraží a vyrazili směr Jince. V Radotíně jsme bohužel trochu postáli kvůli nefunkčnosti trati, a tak jsme do Jinců dojeli se zpožděním. Tam trpělivě čekalo několik dalších účastníků a už v plném počtu 26 jsme mohli zahájit, i s Pamatovačkou a Odhadovkami. Poté jsme se vydali přes koleje a proti proudu říčky Litavky do Čenkova. Zde jsme viděli černého čápa hledat potravu v Litavce a našli jsme houbu hadovku smrdutou, dokonce čerstvou. Dál jsme pokračovali směrem do rokle V zabitých. U jejího ústí jsme si udělali menší přestávku, během které nám pan profesor poreferoval o dvou bitvách, které se zde odehrály. Jedna byla 1422 mezi husity a katolíky (památníček zde nechal vystavět místní písmák Jan Zykán) a druhá byla 1611 mezi pasovskými Bavory a Čechy (my jsme vyhráli). Navíc na té stejné „bitevní“ louce nešťastně zahynul Zykánův 4-letý synek (1847).
Poté jsme už pokračovali vzhůru roklí a začali jsme hledat vhodné místo na přenocování. Dlouho nebylo nic, jen jedna předzvěst Brdské zdi, ale po nějaké době jsme šťastně našli parádní trampský kemp s ohništěm i nedalekým potůčkem na vodu. Zde jsme nechali přikryté naše krosny a vyrazili jsme hledat Brdskou zeď. Nejdříve jsme vyšli na vrch Provazec, kde jsme narazili jednak na obědvající skautíky, ale po chvíli hlavně na začátek kamenné zdi úplně schované v lese. Je až metr široká a dá se po ní jít. Vysoká je různě, do Odhadovky jsme naměřili nejvíc 220 cm. Je jen nasucho skládaná z kamenů, místy je porostlá mechem a působí velmi tajemně. Prý není moc stará (?200 let), ale vlastně se přesně neví, kdo ji postavil a k čemu sloužila (?jako hranice panství). Sledovali jsme ji až do konce na Holém vrchu (1 km!). V jeho sedle jsme sehráli týmovou hříčku Výbušná trojnožka. Poté následoval sestup terénem rovnou do kempu. Tam jsme si postavili obydlí a udělali večeři na ohni. Adam Nagy, 3.A
Tereza Vlčková, 4.B – od soboty večer
Když jsme se vrátili z výletu, uvařili jsme si večeře a snědli si je společně u ohně. Přestože si nikdo nevzal žádný hudební nástroj, následovalo zpívání několika táborových písniček, první Tři kříže (ty tam opravdu jsou hned nad kempem*), pak například Montgomery, Batalion, Slavíci z Madridu a jiné. Během zpívání jsme si nechali na ohni uvařit vodu na ovocný čaj a po dokolování hrníčku a přečtení 1. příběhu jsme se rozloučili s unavenými jedinci, kteří už byli připraveni odebrat se do stanů. My ostatní jsme se ještě prošli lesem a zcela po tmě si zahráli dvě kola oblíbené noční hry „Maják„. Když jsme se vrátili k ohni, přišlo druhé čtení a čaj, tentokrát voňavý s mlékem. Zamýšlená byla i noční procházka za hvězdami, ale začalo pršet, a tak jsme se rozloučili a vydali se přečkat déšť do svých stanů a přístřešků.
Ráno už bylo zase slunečné a my jsme se opět u ohně nasnídali, sbalili si stany a vrátili celé tábořiště do původního stavu. Po úsměvném zdržení kvůli slimákovi v hrnci jsme mohli vyrazit na zpáteční cestu, napřed do Hluboše, kde jsme si dali u zámku nanuka. A pak už to bylo jen s kopce do Bratkovic k lokálce do Berouna. Tam jsme se dozvěděli, že náš vlak má půl hodiny zpoždění, ale alespoň byl čas na Pamatovačku a vymýšlení čtyřverší (sladká odměna za ně).
V Praze jsme se rozloučili a plní nezapomenutelných zážitků rozešli domů.
Dodatky:
- Tábořiště patří partě Brdské krávy, 3 kříže tu mají kamarádi Bandaska, Šneky a Čuan.
- Ilustrace k výletu vytvořily 2 Terezky+Eliška, 1.B; pamětní lístečky nakreslila pí. prof. S. Pišlová.
Tato Expedice byla zároveň poslední akcí celoročního seriálu 4 tváře Brd (4.díl JARO). Z. Lauschmann
