Minulý rok na konci dubna k nám přicestovali naši izraelští přátelé. Vzhledem k napjaté politicko-válečné situaci jsme ani nedoufali, že bychom se za nimi mohli podívat nazpátek, přesto se naše skupina tehdy rozhodla studenty hostit. Když v dubnu odletěli, loučili jsme se se smutkem a obavou, že tímto vše končí a znovu se neuvidíme. Měli jsme ale obrovské štěstí. S nastupujícím relativním klidem ve Svaté zemi se nám podařilo po několika letech tradici česko-izraelské výměny obnovit. Ačkoliv velká část Izraelců z minulého roku dnes již slouží v armádě a parta se tak zmenšila, k původní sestavě Čechům přirostli čtyři septimáni a jedna oktavánka.
Vzlétli jsme až na druhý pokus v úterý 2. února v deset večer. Na letišti nás uvítal nápis Welcome to Israel a soukromý autobus do Jeruzaléma. Na internátní školu IASA jsme dorazili chvíli před pátou hodinou ranní. K našemu údivu na některé z nás čekali u brány naši hostitelé, kteří vstali jen aby nás mohli pozdravit. Prospali jsme se do oběda a poté vyrazili do nově otevřené Izraelské národní knihovny. Architektura této budovy, za kterou stojí studio Herzog & de Meuron, byla velmi zajímavá. Tvůrci se snažili zachytit myšlenku otevřenosti a propojení s krajinou, aniž by opomenuli národní identitu. Nahlédli jsme i do archivu a hlavní studovny, uprostřed knihovny se nacházelo schodiště a police ve tvaru otevřeného spirálovitého prostoru.
Ve středu nás čekala první snídaně na internátě. Místní kuchyně se od té naší opravdu liší, od koření až po přílohy, ale všichni jsme si našli něco dobrého. Vydali jsme se poté na procházku okolo školy v oblasti jihozápadního Jeruzaléma, kde se nachází čtvrť Ein Kerem. Nepřehlédnutelným zářícím bodem je zde Gorvenský klášter, tzv. Moskovia, ruská ortodoxní usedlost, která je mimo duchovní a pracovníky veřejnosti téměř nepřístupná. Procházkou jsme došli ke kostelu Navštívení Panny Marie a poté do kláštera Sester ze Sionu, což je shodou náhod i pracoviště matky jedné z hostitelek, která nás po něm provedla. Večer, za svitu trochu děsivého, rudě krvavého měsíce, jsme dorazili na kulturní akci v podniku Feel Beit, což je hebrejsky i arabsky „domov“, který se snaží propojovat židovskou a arabskou komunitu. Od pořadatele jsme vyslechli dojemný příběh o vzniku tohoto unikátního prostředí a následoval hřeb večera, samotný koncert. Vystoupili dva palestinští a dva izraelští umělci, kteří společně hráli tradiční místní hudbu. Byl to silný a nezapomenutelný zážitek.
Ve čtvrtek jsme vyjeli městskou dopravou do umělecké školy ve čtvrti Musrara. Tato čtvrť si, i díky této instituci, prošla velkou proměnou. Co kdysi bývalo opomenutou čtvrtí s vysokou kriminalitou se proměnilo v oblíbenou oblast známou svou uměleckou scénou. Právě zde v roce 1971 vzniklo hnutí izraelských Černých panterů, kteří protestovali proti diskriminaci orientálních Židů, a po dlouholeté snaze se tato oblast stala plnohodnotnou součástí kulturního Jeruzaléma. Ve škole nás učili fotit telefony, což nám mladým přišlo trochu úsměvné, nicméně z tohoto dne máme nakonec nejvíce fotek.
Večer jsme se rozjeli do našich hostitelských rodin. Někdo bydlel v centru Jeruzaléma, někdo v nejjižnějším cípu Izraele na poušti nebo v kibucu u Nazareta. Víkendy v rodinách jsme si naplno užili. Pár z nás se vydalo k Mrtvému moři, jiní navštívili Tel Aviv, Jaffu, Haifu a další významná místa. Zpět na internát jsme dorazili v nedělní poledne, což je v Izraeli první den pracovního týdne.
Měli jsme namířeno do Starého Města, ale předtím jsme se setkali s naším nejdražším profesorem, otcem Hyacintem, který v Jeruzalémě momentálně studuje na prestižní Biblické škole. Takže malá vsuvka: pane profesore, všichni Vám držíme palce se zkouškami v květnu, budeme se za Vás modlit a Vy za nás! Provedl nás jako skutečný místňák Starým Městem, šli jsme skrz Křesťanskou čtvrť do Arménské, Židovské a nakonec do Arabské. Stihli jsme navštívit Chrám Božího hrobu, horu Sion, hrob krále Davida poblíž Sionské brány, Zeď nářků a uličky tržnic. V pondělí jsme vyrazili opět do centra, a to na prohlídku Davidovy věže. Večer jsme zůstali vJeruzalémě, jelikož nás čekala křesťanská mše v hebrejštině ve Vikariátu svatého Jakuba, kterou náš drahý profesor spolusloužil. Poté jsme zůstali na pohoštění a povídání s malou, ale pevně spjatou křesťanskou komunitou. Večer jsme zakončili procházkou s otcem Hyacintem, ochutnali místní dobroty, prošli trhy a někteří z nás chtěli tento zážitek zvěčnit v podobě nově propíchnutých náušnic.
Následovalo úterý, náš poslední den, který byl vyhrazen cestě do Tel Avivu. Jedná se o moderní, drahé a liberální město, kde to žije i ve dvě ráno. Měli jsme přednášku od dcery jedné z profesorek, Elly, o její práci sociální pracovnice pomáhající migrantům bez občanství, a to především těch z Eritreje. Bylo to velmi přínosné pro pochopení situace přistěhovalců. Poté jsme se vydali na trhy, kde většina z nás utratila celé naše jmění v obchodě se sypaným čajem a kořením, a pak jsme došli pěšky na pláž, rychle se smočili a jeli rovnou na naší poslední zastávku, na letiště. Měli jsme pocit, že to uteklo příliš rychle, a naši hostitelé souhlasili. Museli jsme se tedy domluvit, že za námi snad všichni někdy přijedou do Prahy znovu. Budou nám chybět, ale už teď se na ně těšíme!
– Anna Kudrnová, 8. A
