Úvodní 2 čtyřverší: Peter Vittek a Emča Kykalová (+trošku Zdeněk Lauschmann)
Držkopády Brd
Sedmdesát devět pádů
nebylo jen pro parádu,
protože na každém kroku
bylo ledu aspoň trochu.
Brdy v zimě
Vřesoviště ojíněné na vrcholcích Brd,
nebýt mlhy byl by výhled, příště s námi jeď!
Uprostřed těch vřesovišť sedí bunkr opuštěný,
kouknem dovnitř: jen pár šutrů, trochu vody, holé stěny.
Led a bunkry – výprava na Tok – podle Lukáše Balíka, 3. A
Bylo velmi chladné a tmavé ráno. Skupina lidiček se sešla na smíchovském nádraží a nasedla na autobus směr Dobříš – Příbram. Mezi nimi bylo 12 nadšenců a přátel čerstvého povětří z Ágéčka. Ti vystoupili v Příbrami na autobusovém nádraží a jali se čekat na další autobus. Marně – kvůli náledí vůbec nejel (to náledí bylo i v Příbrami a zahájilo naši sérii pádů). Co teď? – do Obecnice je to 8 km! Naštěstí jedna rodinka (Pejšovi=zachránci, děkujeme!) jela na tento výlet autem, které nás, stále jdoucí po trase busu, na tři várky převezlo až do Obecnice (poslední čtyři ušli přes 4 km). Celá operace trvala přes hodinu, ale byli jsme na startu a mohli jsme zahájit a vyrazit – 7 běžkařů a 8 pěšáků.
Zamířili jsme přímo na nejvyšší vrchol Brd – Tok 865 m/m. Po zelené jsme vyšli z obce a přes zamrzlou louku jsme došli k velké vodní nádrži. Pokračovali jsme Rusínskou cestou stále nahoru až k mlžným vřesovištím s osamělými smrky – tam byla zvláštní nálada a všechny nás to zaujalo. Kolem „sloního smrku“ (měl divnou větev jako sloní chobot) jsme došli až na plochý vrchol. Mezitím se běžkaři konečně dočkali trochy sněhu či aspoň ledu, takže na vrchol dojeli.
Dali jsme si oběd a zapsali jsme se do návštěvní knihy, načež jsme se vydali na běžkách nebo pěšky zpátky. Byly tam zamrzlé tůně a přecejen nějaký sníh pro běžkaře. Po chvíli jsme dorazili znovu na rozsáhlá vřesoviště bývalé cílové dopadové plochy Tok. Daleké výhledy zrušila mlha, ale krásné byly ojíněné větvičky stromů a vřesu a celá ta snová krajina. Také jsme prozkoumali nevelký, ale zajímavý podzemní bunkr. Poté jsme sešli nebo přesněji řečeno sjeli prudký kopec, prošli dlouhý kus lesem a podél nádrže jsme opět dorazili do Obecnice, kde v kostele měli ještě Betlém s jesličkami.
Na zastávce byly odměny za odhady a Pamatovačka, náš bus v 15. 38 už naštěstí přijel. Odtud jsme se malebnou krajinou opět přes Příbram vrátili domů, spokojení s výletem náročným, ale veselým a zajímavým.
Odhadovky zněly: Uvidíme dnes svůj stín? Neviděli jsme. – Bude první pocestný, kterého potkáme, mít domácího mazlíčka? Ano, měl kočičku. – Kolik bude zápisů ve vrcholové knize dnes před naším? Byly 3. – A nelze nezmínit, kolik pádů na ledu jsme celkem za naši skupinu dnes napočítali – neuvěřitelných 79 pádů!
Dodatky: § trasa cca 15 km (+ráno), nastoupáno celkem přes 400 m (dle Stopaře – mapy. cz)
Pamatovačka: I když prožíváme největší štěstí, něco nám stále chybí, jestliže o tom nikdo neví. (Moliére)
Ilustraci k výletu vytvořily Veronika Kučerová + Katka Pospíšilová, obě 3. B – děkujeme!
Co se chystá dále:
- 7/2 Tombola na Hobartu – tradiční akce, ještě v rámci seriálu 4 tváře Brd
- 7-8/3 LES A TROCHU NEBES: Libice/C. – mírně duchovní víkend s tématem, výletem a prací
(doplnil Z. Lauschmann)
