(aneb jak přežít gotickej román na vlastní kůži)
Takže hele. Letošní 47. kantorskej výlet byl fakt ULTRA, protože se nás sešlo 20 lidí, což je totální rekord. Hned na startu v Osinalickém sedle jsme zjistili, že počasí si řeklo: „Dáme gotickej román vibes?“ — a tak byla zima, mlha, bláto, prostě všechno, co autor hororu potřebuje a co si nikdo z nás neobjednal.
Hned největší highlight: bratr Marián. Měl v batohu konvici s kafem (nikdo neví proč), která se mu tam samozřejmě vylila. Takže si pral bundu Mattonkou, protože co jinýho by člověk použil, že jo. A aby toho nebylo málo, skrz díru v batohu mu vypadla čokoláda, což je snad nejtragičtější moment celého výletu a měli jsme držet minutu ticha. Ale našla se.
Pak jsme dorazili na vyhlídku. A co jsme viděli? MLHU. Tak hustou, že by se dala krájet plastovým nožem z Ikea (nevím, proč jsem to napsal). Ale i tak jsme se tvářili, že to má nějakou poetiku.
Kateřina přinesla uzeniny značky Prantl (PP) – děkujeme firmě Prantl za dotování příštích deseti kantorských výletů. Mezitím proběhla odhadovka a pamatovačka — nějaký Cervantes. Moc moudrý. Moc španělský. Moc jsme si nepamatovali.
Peak dne byl samozřejmě kousek od Nedvězí, kde jsme rozdělali oheň a opékali buřty jak parta bezdomovců. Mezitím se řešila zásadní otázka, jestli by se buřt dal opéct přes bluetooth (názory se různí), a někdo tvrdil, že v mlze viděl kozu v kapuci. Upřímně nevíme, jestli to byla koza, kapuce, nebo jen další kus mlhy.
Taktéž byl odhalen jeden energetický nápoj (pravděpodobně nezletilý) a jedno svařené víno (také podezřelé). Ale co se stalo na kantorským výletu, zůstane na kantorským výletu. To je zákon, do třídnice nic psát nebudem.
Cíl byl opět Osinalické sedlo, takže jsme se hezky cyklicky vrátili tam, kde jsme začali, moudřejší o mlhu, špinavější o bláto.
A vzkaz pro všechny kantory: PŘÍŠTĚ JEDETE S NÁMA. V BŘEZNU.
Jinak přijdete o legendu. L O L.
