23. Čtyřiadvacítka a zároveň 2. díl seriálu 4 tváře Brd – PODZIM
Prolog – celý den ve čtyřech čtyřverších: Magdalena Mitrega a Lucie Vyhnánková, 4.B
Na Hlavák jsme dorazili,
únavu tím porazili.
Vlak měl mírné zpoždění,
někteří to ocení.
Drali se magickou roklí,
noc zvládli, trochu zmokli.
Buchty měli k snídani,
a Brdy jako na dlani.
Pak připojili se deňáci,
studenti i rodiče nějací.
A vydali se Brdům vstříc,
hříčky, buřty, a mnohem víc!
Udělali ohníček,
podával se čajíček.
Do Prahy jelo se busem,
do postelí hnalo klusem.
První noc – podle Jiřího Mareše, 4.B
Naše jedenáctičlenná skupina odhodlaných vyrazila před půlnocí z hlavního nádraží do Řevnic. Po krátkém úvodu (Pamatovačka*, Odhadovka, aj.) jsme se vydali směrem k rokli Kejná a skrz ni stále nahoru až k malému, ale krásnému vodopádu. Jakmile jsme došli do temnoty lesa, sešli jsme z cesty a přímo divokým korytem potoka jsme šplhali do cíle. Tma a různě zatarasená cesta nebyla dobrá kombinace, spadané listí pokrývalo tůňky, a tak někteří pocítili potok na vlastní kůži. Naštěstí většinu ran schytaly pouze boty. Chvilka odpočinku pro fotku a průběžnou mňaminku a nastal nový úkol – dostat se z hluboké rokle příkrým klouzavým svahem. Ale vydrápali jsme se a už se zase šlapalo, pořád do kopce až na místo určené ke spánku, k trampské chatě s verandou. Bohužel však byl někdo doma, a tak jsme zůstali pod širákem – kolem chaty byly rovné plácky. V tuto chvíli (kolem půl třetí) se počasí zhoršilo a přišel slabý, avšak nepříjemný déšť. Ještě že jsme měli celty a mohli jsme v klidu spát.
Den – sobota 18. října 2025 – píše Adam Nagy, 3.A
Denní část výpravy se v počtu 17 lidiček sešla na Smíchově a společně odjela busem do Řitky a pokračovala po žluté značce kolem řiteckého rybníka. Na Šraňk, kde byl naplánovaný sraz všech, nás došlo jen šestnáct kvůli jednomu zvrtnutému kotníku. Mezitím přišli ze svého nocležiště ostatní (cestou z lomu prý měli skalní vyhlídku na Karlštejn).
Řekla se Pamatovačka** a Odhadovky o kamenných stavbách a kouři. Také se domlouvalo, kdo napíše článek o denní části a čtyřverší i kdo nakreslí ilustrace. Poté jsme se společně vydali na nejvyšší bod Dobřichovic, vrch Dobřich s výškou 523 m n.m. Místo má zajímavou historii, do map je zakresleno od roku 2020. Během covidu se dobříšští občané mohli pohybovat jen po svém katastru, a tak ti zvědavější z nich zjistili, že katastr zasahuje i do hřebenu nad vesnicí. Vydali se tam a našli zde nejvyšší místo. Je zde pamětní kniha pro turisty.
Po fotce jsme se vydali dále směr vrch Babka. Procházeli jsme nedaleko rokle Kejná, kudy se probíjela noční část výpravy. Poté jsme pokračovali lesem a přes hlavní silnici až jsme se dostali na Babku. Zde jsme si složili batohy a vyšplhali jsme se na skálu. Po vyhlídce a vrcholové fotce jsme si opekli oběd na ohni, někteří dokonce vařili polévky a nudle. Poté následovala hříčka Zavíječi s dvoumetrovými provázky. Přidali se i dospělí, hráli jsme tři kola a nejúspěšnější zavíječi byli náležitě odměněni. Také Odhadovky byly průběžně odměňovány.
Z Babky jsme prošli lesem na hradiště Píšťák se zachovalým valem a na trampské pamětní místo, kde byly kříže s plackami z potlachů a mohyly na památku zemřelých trempů. Po krátké přestávce jsme se vydali strmým svahem dolů do údolí a pak zase do prudkého kopce až k Jezírku v bývalém lomu. Odpolední slunce krásně prosvěcovalo les a kameny s mechem. U zdejší osady, která slaví letos 100 let vzniku, jsme potkali bývalou studentku z budovy AG.
Před společným závěrem se řekla denní Pamatovačka**, rozdaly se pamětní lístečky a denní část výpravy se pobrala do Řevnic na vlak zpátky domů.
Druhá noc – jak ji viděly Markéta Svatušková a Alžběta Marešová, 7.B
Po odpojení deňáků nás zbylo opět jen 11 nejodvážnějších z minulého večera. Dobrou chvíli jsme ještě seděli na sluníčku nad Jezírkem, hráli Papírky a povídali si, protože k našemu předem vyhlédnutému místu na večerní oheň to nebylo moc daleko. Jednalo se o malé turistické odpočívadlo na křižovatce lesních cest červeného kříže. Pustili jsme se do sbírání dřeva, zatímco se stmívalo a teplota vzduchu rapidně klesala v cíli jen 2°C).
Protože jsme měli ještě dost času a trochu málo vody, vymysleli jsme si krátký okruh ke studánce uprostřed lesa (kde nikdo předtím nebyl). S mapou v ruce a čelovkami na hlavě jsme zkusili štěstí a snad i to štěstí nám opravdu pomohlo, jelikož cesta se rychle vytratila a najít v hustém lese poklop studánky mi (:D) umožnil jen bílý hrníček, položený navrchu. Vodu sice hlídal velký slimák, ale nabrali jsme ji a pak i využili na 2. čaj. Oheň se vydařil – svítil i hřál, opět se vařily nudle a párky, večeře přišly všem k chuti. Po ovocném čaji následoval oblíbený voňavý. Povídání plynulo, dobře jsme se v naší skromné
společnosti nasmáli a bylo to tak i na 4-kilometrové cestě k autobusové zastávce v Mníšku pod Brdy. Do Prahy jsme přijeli bezpečně před půlnocí.
I tato zatím poslední Čtyřiadvacítka se moc povedla.
Dodatky:
- trasa cca 22 km, nastoupáno celkem přes 700 m (dle Stopaře – mapy.cz)
- Pamatovačka* 0-24: Můžeš přijít o iluze, ale nenech si vzít ideály.
- Pamatovačka** 10-18: Krása má tu sílu a nadání, že vnáší mír do lidských duší.
(Miguel de Cervantes Saavedra)
Co se chystá dále:
VYZVĚDAČI – 28. ročník oblíbené foglarovské hry v uličkách Starého Města
- čt 13.11. Vzpomínkoví Vyzvědači pro absolventy a přátele (17.00 AG, hra 18-20)
- so-ne 13+14/12 Vyzvědači pro AG – (so starší, ne mladší; 13.30 AG, hra 15-18)
(doplnil Z. Lauschmann)
