V sobotu 6. 9. 2025 odjelo celkem 15 cyklonadšenců vlakem nadvakrát do Kladna a po dalších 3 km se všichni setkali na Kožové hoře. Základní sestavu 7 osob zázračně rozmnožila osmičlenná rodina Minárikových. Po několika úvodních slovech a vyhlášení Pamatovačky (viz níže) jsme vystoupili na rozhlednu – byl vidět Říp a Milešovka, ale Bezděz už ne.
Další cesta mírně klesala hezkou krajinou a ještě nám ji zpříjemňovaly Odhadovky (viz níže). Za místo oběda byl zvolen areál bývalého radiovysílače Studánka. Tento betonový svědek z dob studené války fungoval od r. 1954. Byl „v dobách největší slávy“ opevněn a velmi přísně střežen. Když jsme tam teď přijeli, bylo třeba domluvit se s maskovanými vášnivými hráči air-softu. Naobědvali jsme se u ohýnku před areálem a poté jsme šli prozkoumat tu obrovitou tajuplnou stavbu. Po krátké vnitřní prohlídce zřejmě některé účastníky napadlo hrát nevyhlášenou hru „kdo vyleze nejvýše,“ protože 3 odvážlivci vyšplhali až úplně nahoru.
Dále jsme pokračovali prvním šedesátkovým sjízdkem do údolí Kačáku a přesně tolik jsme pak museli vyšlapat z údolí nahoru. Byl to ale od rána jediný pořádný kopec a ani nebyl tak zlý. Později už byl terén pohodovější a přibyly daleké výhledy, i na Brdy. V Chyňavě jsme se posilnili zmrzkou a končilo se dlouhým luxusním sjízdkem k Berounce do Hýskova (200 výškových metrů – paráda!).
Poslední kilometry k nádraží do Berouna vedly podél řeky a Pražskou bránou přes náměstí. Zbývalo už jen dostat se zpátky do Prahy, ale i to nakonec vyšlo. Cesta vlakem živelně plným kol našich i cizích byla závěrečným zážitkem tohoto cyklovýletu, který se moc povedl …
Odhadovky: *Kolik schodů má rozhledna na Kožové hoře (31 m)? (131 schodů)
- Budou inlajnisté? (nebyli)
- Kolik bude houpaček, skluzavek, kolotočů? (5)
- Najdeme bedlu nebo muchomůrku červenou? (nenašli)
Pamatovačka: (… co se můžeme naučit od našeho psa:) „Jsme-li šťastní, dáváme to najevo celým tělem“ a „nekousat, když stačí zavrčet“.
Ján Minárik, 3.A, doplnil Z. Lauschmann
