Když jaro vládne nad krajem,
když svěže zelená je zem,
pak kolo v koutě nenech stát,
přestože venku vládne chlad.
Tak to by mohlo být motto naší květnové vyjížďky na kolech. V počtu pěti odvážlivců jsme se sešli na hlavním nádraží a po krátké cestě vlakem do Strančic, kde jsem se setkali s druhou polovinou naší výpravy, jsme se mohli vydat vstříc novým zážitkům, celkem 10 cyklistů.
Náš první cíl byl v nedalekých Všestarech, kde jsme se u smírčího kamene z červeného pískovce dozvěděli o tragické události z roku 1585, kterou tento kámen připomíná. Místní krčmář zde v hádce zavraždil svou ženu oštěpem.
Další střípky z historie jsme si vyslechli na rozcestí v Jedlici, kde byl kdysi loupežníky přepaden povoz (prý). A o kousek dál už nás čekalo příjemné posezení v přístřešku na břehu malého jezírka. Tou dobou ještě svítilo slunce a zdálo se, že počasí k nám nebude přeci jenom tak kruté.
V Louňovicích jsme navštívili Kamenický skanzen, kde jsme si prohlédli rozličné kamenické výrobky a přečetli jsme si o původu základních kamenů Národního divadla. Ten třetí pochází právě odtud – z nedalekého lomu Kamenka.
Dále jsme jeli okolo Jevanských rybníků, to už bylo zataženo a začala nás sužovat zima. Na břehu jednoho z nich jsme objevili ohniště. Oběd byl sice původně v plánu až později, ale uznejte, když se vám zjeví ohniště ve chvíli, kdy je vám zima a potřebujete se ohřát, nelze to nevyužít. A tak jsme rozdělali oheň a zahřáli buřty, marshmallowny i naše prokřehlá těla.
A pak již vzhůru do svěží jarní zeleně – pokračovali jsme Voděradskými bučinami, které daly naší dnešní výpravě název. Z lesa jsme vyjeli ve Struhařově a zamířili jsme do Myšlína. Tam jsme udělali krátkou zastávku u Žižkova dubu. Už v době, kdy tu roku 1421 tábořili husité, to byl vzrostlý strom. Dnes nás bylo potřeba pět k obejmutí jeho mohutného kmene.
Přes šťavnatou pastvinu se stádem ovcí a pak po Cestě kocoura Mikeše jsme dojeli krajem Josefa Lady až do Hrusic. Prohlédli jsme si románský kostel (později barokně přestavěný), jehož nejcennější částí je románský ústupkový portál. I přes chladné počasí část naší výpravy neodolala a potěšila své jazýčky lahodnou zmrzlinou.
Poté následovala už jen krátká cesta přes údolí Mnichovky na nádraží v Mirošovicích. Nejdříve příjemný sjezd a pak sice krátké, ale prudké stoupání. A odtud už vlakem resp. autem zpátky do Prahy.
Kdo máš rád vítr ve vlasech,
kdo poznávat chceš širý svět,
kdo s přáteli se setkáš rád,
kdo nebojíš se s kopci rvát,
pozorně sleduj tento web,
ať můžeš s námi příště jet.
Zapsala Jana Hubená – host AG
