Letos už to vypadalo téměř beznadějně, nakonec se ale přece jen našlo dvacet odvážlivců ze sexty A i B a septimy A, již se přese všechny překážky sešli 21. 9. krátce před sedmou hodinou ranní před školou, natěšeni do Severního Porýní‑Vestfálska, do našeho partnerského města Bad Münstereifel.
Brzy večer jsme (bez větších komplikací) dorazili na parkoviště školního autobusu, kde už jsme vyhlíželi tváře svých výměnných partnerů (popřípadě rodičů). Ti si nás poté odvedli/odvezli do našich týdenních domovů a večer každý trávil podle svého.
V neděli nás čekal volný program – ten si pro nás připravily nejen naše rodiny, ale pořádně se vytáhli hlavně naši němečtí parťáci – zorganizovali společný bowling, kde jsme se svými českými i německými kamarády strávili celé odpoledne.
V pondělí jsme se opět všichni sešli ve škole, kde nás čekala prohlídka. Viděli jsme jejich běžné třídy, aulu, odborné učebny i tělocvičny a měli možnost nahlédnout pod pokličku vyučování na tom německém AG (Angela‑Gymnasiu:-)).
Po prohlídce školy jsme se vydali do centra města – měli jsme možnost vidět dva kostely, pozůstatky klášterů a mnoho tradičních hrázděných domů. Samozřejmě nesměla chybět radnice – a v jejím případě jsme nestáli jen venku, ale čekala nás diskuze se starostkou tohoto města. Diskuze se týkala hlavně německé politiky a kamenů zmizelých v Bad Münstereifelu.
Odpoledne jsme trávili s parťáky a rodinami, ale večer se nesl ve slavnostním duchu – navštívili jsme totiž koncert Mozart y Mambo v Kolínské filharmonii. Koncert byl plný jak klasické, tak tradiční kubánské hudby a nejednoho diváka zvedl ze židle.
Na úterý byl naplánován Vogelsang – areál v pohoří Eifel, kde probíhal výcvik junkerů – nacistické elity, která měla osidlovat nově dobytá území v Evropě. Na sklonku druhé světové války tento areál osvobodili Britové a a následně ho oni a Belgičané používali jako základnu až do roku 2005. Poté se místo stalo součástí národního parku Eifel, tudíž v muzeu, kam někteří z nás zamířili po prohlídce, byla nejen výstava k minulosti místa, ale také k přírodě, která ho obklopuje a kterou stojí za to vidět.
Středu jsme celou strávili v Kolíně nad Rýnem, kde jsme navštívili onu slavnou katedrálu svatých Petra a Pavla – a můžeme vám potvrdit, že je skutečně tak zdobná a monumentální, jak o ní píšou v průvodcích po Kolíně a okolí.
Během kratší pauzy jsme mohli zahlédnout kousek města a poté se vyrazilo do muzea EL‑DE Haus – bývalé centrály gestapa v tomto městě. Zde na nás čekaly nové příběhy lidí, již tímto místem prošli – některé končily šťastněji, jiné však vůbec ne šťastně. Na cestě zpět jsme měli mnoho času o nich přemýšlet.
Čtvrtek patřil městu Bonn. Zde jsme navštívili muzeum Haus der Geschichte, kde jsme sledovali postupné vyrovnávání Německa se svou druhoválečnou minulostí v nadcházejících dekádách, a také jak se toto vyrovnávání lišilo ve východním a západním Německu.
A aby nás tento intenzivní kurz moderních dějin nesemlel úplně, byl také naplánován rozchod – většina z nás šla prověřit množství zásob speciálního Haribo obchodu přímo v Bonnu. Do autobusu jsme se vraceli s plnými zavazadly, ať už to byly menší taštičky či obrovské tašky plné Haribo‑laskomin.
Pátek, poslední den s programem zařízeným od školy, patřil hlavnímu městu Severního Porýní‑Vestfálska, a to Düsseldorfu. Zde nás čekala prohlídka Zemského parlamentu – shlédli jsme krátký film o jeho historii a viděli zasedací místnost, kde se schází poslanci. Na závěr nás čekala diskuze se zdejším zástupcem za okrsek Euskirchen, do něhož patří i Bad Münstereifel. Po diskuzi nám ještě zbyl čas na procházku centrem města (a případné nákupy;-)), po níž jsme odjeli do rodin, které pro nás již měly připravený program na sobotu, náš poslední den v „Bádu“.
Poslední den jsme strávili s naším výměníkem a rodinou každý dle svého, většinou na výletech. Večer nás pak všechny čekala závěrečná večeře ve škole, na niž každý něco ukuchtil, aby uctil tradici této výměny. Následovaly proslovy jak učitelů z Německa i ČR, tak i studentů z obou zemí (děkujeme Kristýně a Františkovi z VI. A!) a potom již loučení a odjezd, který rovněž proběhl bez komplikací.
Závěrem bych jménem všech účastníků ráda poděkovala paním profesorkám Ginzelové a Truhlářové za organizaci a doprovod, a na dálku rovněž také německým učitelům a našim německým „parťákům“ a hostitelským rodinám. Už teď se těšíme na duben, až přijedou!
Z a účastníky výměny ze VI. A, VI. B a VII. A
Miriam Žytková, VI. A
P. S. Projekt německé jazykové výměny AG Praha se St. Angela‑Gymnasium Bad Münstereifel je finančně podporován Česko‑německým fondem budoucnosti.
Děkujeme – Danke schön!
