Hned první týden školy (3.-5.9.) se naše 1.A vydala na adaptační výjezd do Štěkně. Moc jsme si to tam užili. Preventivnímu týmu a septimánům patří velký dík za krásně připravený program a pohodovou atmosféru.
A jak to všechno probíhalo? O tom se můžete dozvědět z pera Laury Křehnáčové (1.A):
Na srazu se nás sešlo 31. Jeli jsme autobusem hodinu a půl rovnou do Štěkně. Ubytovali jsme se do šesti pokojů, holky do dvou a kluci do čtyř. Pro neštěstí holek byly pokoje pro holky nejdál, co to jde. Ty tři dny to ale přežily.
První program byly seznamovací hry. Seděli jsme v kroužku venku u krásného památného stromu. Říkali jsme si jména a přídavná jména začínající na stejné písmeno jako naše jména. Pak jsme se rozdělili do dvou skupin a běželi závody. Skupiny ale neměly stejnou trasu, a tak se běžela dvě kola. Pak jsme ve stejných skupinách hráli „lodě“. Dva lidi drželi deku svisle ve vzduchu, na každou stranu deky si někdo sedl, deka spadla a ten, kdo seděl z jedné strany spadlé deky, musel říct jméno toho druhého. Potom jsme se seskupovali podle otázek, například: „Dali byste si k obědu raději smažák nebo řízek?“ nebo „Máte radši kočku nebo psa?“.
K obědu byl vývar s nudličkami a maso s rýží. Bylo to výborné 😊
O poledňáku si kluci začali hrát na volby. Zvolili si prezidenta, premiéra a „třetího člověka“. Také pozvali holky. Žanet byla kandidátka na prezidentku a 12 holek ji šlo volit. Kluci pak ale vyhlásili, že vyhráli kluci.
Po poledňáku jsme zase hráli seznamovací hry. Následný program si pro nás připravili septimáni, kteří s námi jeli. Byl to program o osmi svobodných uměních. Vytvořili jsme skupinky tak, aby v žádné nebyli dva lidé z jednoho pokoje. Ve skupinkách jsme chodili po stanovištích a plnili zadané úkoly. Mezi osm svobodných umění patří: umění pracovat, žít s lidmi a pro lidi, učit se, hluboký pohled na svět, navázat na tradici, komunikovat, být občanem a řešit problémy. Na stanovišti „hluboký pohled na svět“ jsme psali naše otázky ohledně AG.
K večeři byla dýňová polévka a brambory s roládou. Vařily nám tamější sestry.
V 10 hodin byla večerka. Šli jsme spát, ale většina z nás si ještě dlouho povídala.
Ve čtvrtek ráno byl budíček v půl osmé a pak hned snídaně. V půl deváté jsme šli ven. Nejdříve jsme hráli živé pexeso. Udělali jsme dvojice a jedna z dvojic odešla za strom. V té dvojici jsme si domluvili nějaký znak. Když přišli ti, kdo byli schováni za stromem, začali hádat dvojice jako u normálního pexesa. Jako „kartičky“ jsme se při dalších kolech domluvili s jinými dvojicemi na podobném znaku, abychom zmátli „hádače“. A opravdu se nám to podařilo. Jakmile jsme skončili tuto aktivitu, vytvořili jsme skupinky a měli si stoupnout na prostěradlo a obrátit ho lícem nahoru.
K obědu byly borůvkové knedlíky a kdo přišel později, měl jahodové.
O poledňáku někteří cvičili scénky, které nám byly zadány na stanovišti „umění zachovávat tradice“. Pak jsme luštili šifru. Běhali jsme ve dvojicích. Jeden byl kůň a běžel do půlky hřiště a druhý byl rytíř. Ten běžel až na konec hřiště pro otázku. Když rytíř nevěděl správnou odpověď, poradil se s koněm nebo se zbytkem skupiny. Za zodpovězené otázky jsme dostali nápovědu (indicii). Žádné skupince však šifra s indiciemi neseděla, a tak nás napadlo se spojit. Vyluštili jsme pak toto: „Chceš-li vědět, co dělat dál, vyhledej toho, kdo si říká Jindřich.“ Tak jsme šli do sklepení, protože jsme četli pověst o Jindřichovi, který strašil ve sklepě. Nejprve jsme se od něho dozvěděli, že aby nám řekl další informace, musíme mu najít tři zlatá vejce. Našli jsme je venku na krásném památném stromu. Vajíčka jsme museli postříkat vodou, protože byla horká – a chytali jsme je do kelímku s vodou. Museli jsme je odnést zpátky Jindřichovi. Jindřich nám za to dal modrou stuhu a řekl, že ji máme dát sestře Karin a počkat.
Ještě před nacvičováním scének jsme si nastavovali třídní pravidla.
Po večeři jsme rychle došli k ohništi a dostali jsme instrukce. Každý si mohl opéct jeden rohlík, chlebů kolik chtěl. Než septimáni rozdělali oheň, přišel čas na naše scénky. Nejdříve byly Vánoce, pak Velikonoce, poslední školní den, Valentýn a dušičky. O Vánocích přišly dárky, o Velikonocích koledovala dcera, co vypila fizidrink, poslední školní den dostala Locika pětku z trefování pánvičkou do hlavy, na Valentýna holky zabily své kluky, kteří je podvedli, a na dušičky se stala vražda. Krví byl kečup. Po chvilce zpívání, opékání a hraní na kytaru se začalo stmívat. Byl ideální čas jít hrát bang na jména😊
Když někdo vypadl, opatrně si ho vzala Dita stranou a zeptala se: „Pamatuješ si, co říkal Jindřich ve sklepě?“ a my na to: „Něco o tom rituálu.“ a Dita: „Jo, to je ono!“ Cesta vedla podél svíček a každý ji šel sám. Na konci cesty byla mýtina a tam seděli ostatní a čekala tam také sestra Karin. Ta každého přivítala a posadila ho na nějaké místo v kruhu. Septimáni tam hráli na kytaru. Když všichni dorazili, přišel čas na druhou část rituálu. Bratr Marián mluvil o tom, jak hezký je dar žít, chodit do školy, mít co jíst a mít se dobře. Když domluvil, tak nám sestra Karin poslala po obvodu kruhu stužku, kterou jsme dostali od Jindřicha. My ji pak spojili v jeden provaz. Mělo to znamenat, že všichni táhneme za jeden provaz. Nakonec jsme si zazpívali skautskou večerku, poslali pozdrav stisknutím ruky a šli domů (spát).
Ve středu ráno jsme se sešli na poslední program. Septimáni nás seznámili s různými akcemi, které nás na AG čekají. Pak jsme psali milé vzkazy pro ostatní a vkládali je do obálky patřičného člověka. Podmínkou však bylo, že tam musí být jen hezké vzkazy.
Poslední část programu byla zkouška důvěry. Jmenovalo se to „Běh důvěry“. Stáli jsme ve dvojicích naproti sobě v rovném hadovi. Jeden z poslední dvojice se odpojil a zakřičel: „Pozor, běžím!“ a běžel. My ostatní jsme měli natažené ruce a naším úkolem bylo ty ruce dostatečně včas zvednout, aby se tomu, kdo běží, nic nestalo. Takto běželi všichni.
Domů jsme jeli linkovým autobusem a museli jsme přestupovat. Na přestup jsme měli čas, tak jsme hráli městečko Palermo. Bylo dobré, že nás bylo hodně. Byli tři vrazi.
V Praze jsme se pak rozloučili a šli domů.
Laura Křehnáčová (1.A)
