V neděli 10. ledna vyrazily obě sekundy autobusem do Krkonoš na Kolínskou boudu. Cesta autobusem proběhla vcelku snadno, ale s cestou z Pece pod Sněžkou nahoru k penzionu to už bylo o něco horší. Škrábat se do kopce po zmrzlé a zledovatělé cestě nebyla úplná legrace. Jedna členka naší skupiny navíc zabloudila (podle jiných zdrojů šla jen výrazně napřed před námi i před instruktorem) a jiná zase upadla na kameny na cestě. Ale všichni jsme nakonec výstup do lůna Krkonoš zvládli a přežili, a to včetně měnší části naší výpravy, která si kopec vyjela pohodlně rolbou, aby měla dost sil na vykládání všech zavazadel a lyží. Když jsme se konečně dostali na Kolínskou boudu, proběhlo po (zejména mezi námi děvčaty) nezbytném menším dohadování ubytování na pokojích.

Následující dny se sekunda A vydala na běžky a sekunda B na sjezdovky. My, ze sekundy A, jsme se první den vydali na běžkách na Černou horu. Byla sice mlha, přesto panovala na výletě příjemná nálada a zvládli jsme si při běžkování i dobře popovídat. Dokonce jsme se podívali i na televizní vysílač. Druhý den jsme na běžkách pro změnu vystoupali na Liščí horu. Tentokrát svítilo slunce a když jsme dospěli na vrchol Liščí hory, otevřel se nám krásný výhled na celé Krkonoše. Už ale nebylo tak pěkné sjet dolů, protože se ukázalo, že ubrzdit na běžkách takto prudký sjezd není úplně jednoduché a někteří z nás se nevyhnuli „záchranným“ pádům. Naše třída se pak rozdělila na dvě skupiny – na jednu, která jela přímou cestou zpět a na druhou, která chtěla pokračovat ještě dál. Nakonec jsme se ale všichni v plném počtu vrátili na Kolínskou boudu. Večer jsme ještě stihli jít do bazénu a podívat se na film.

Ve středu jsme měli mít vysněný den volna, ale stejně jsme šli na dlouhou procházku na Hnědý vrch, odkud jsme si z rozhledny ukázali Sněžku, Černou horu a sněhové pole zvané Mapa republiky. Večer jsme pak měli dlouhou diskotéku a moc jsme si ji užili.

Následující dny si sekunda A prohodila program se sekundou B a my se tak vydali na sjezdovky. Bohužel na nich byl v podstatě jen umělý sníh, a proto byly často buď zledovatělé nebo plné boulí. Ale i tak jsme si lyžování užili. Projeli jsme prakticky všechny sjezdovky v Peci pod Sněžkou a zvládli jsme to bez zranění a větších karambolů. Naši instruktoři nás učili základy i pokročilejší prvky carvingového lyžování. Na večerních přednáškách jsme se zase naučili, odkud se vlastně vzaly lyže i snowboard, jak vznikaly, kdo je vymyslel a také jak se do hor dobře obléci. Všechno bylo velmi zábavné a poučné.

V neděli nastalo loučení s horami, s Kolínskou boudou i fajn instruktory a návrat autobusem zpátky do Prahy, kde po sněhu nebylo ani památky. Týdenní lyžařský kurz jsme si velmi užili a budeme na něj ještě dlouho a rádi vzpomínat.

Tereza Šolcová a Eva Loneková, 2.A

Co se týče sněhu, myslím, že to nebylo zcela perfektní, kvůli vyšším teplotám a následnému ledu. Avšak i pěticentimetrová vrstva sněhu všem vystačila na hrátky ve sněhu, lyžování a běžkování.

Závěrem chci podotknout, že díky dvěma společenským večerům a několika příhodám, jsme posílili celý třídní kolektiv, a za to mým spolužákům mnohokrát děkuji.

Vojtěch Stluka, 2.B