Když jsem se v sobotu 23. 5. vzbudil, byl jsem trochu smutný. A jistě jsem nebyl sám. Důvodem byl pohled z okna. Přesně, jak to bylo meteorology předpovězeno: pršelo. Dobrá nálada se ovšem vrátila už v 9:30 na Zličíně, kde byl sraz, protože shledání s kamarády a spolužáky po dvou měsících izolování bylo velmi radostné.

Za lehkého deště jsme vyjeli. Přes parkoviště obchodu s koupelnami a po troše bloudění jsme okolo (nepřístupné) největší lípy v Praze v Chabech dojeli na Krteň ke kostelu sv. Jana a Pavla. Ten je původně románský s nespočtem pozdějších úprav a od 17. stol. stojí sám na kopečku v polích.

Déšť ustával a my jsme si to namířili přes Zbuzany a Dobříč k dalšímu památnému stromu. Tentokrát to byla majestátní Tachlovická vrba - největší v ČR a druhá v Evropě. Po svačině u vrby jsme dojeli k prameni Švarcavy a podle ní přes obec Kuchařík k lomu Na Skalkách, kde jsme poobědvali. S plnými žaludky jsme opět podél říčky Švarcavy a následně přes kopeček došlapali až k větší silnici. Ta nás dovedla příjemným sjezdem přes Solopisky až do Černošic. Pak jsme pokračovali podél Berounky a Vltavy až do pražských Hlubočep, kde byl výlet oficiálně ukončen. Pan profesor Lauschmann odjel domů a my, studenti, jsme si ještě užili jízdu přívozem z Lihovaru do Podolí.

Výlet se velmi povedl a jen potvrdil, že okolí Prahy je pro výlety jako stvořené. Ještě že jsme to na Zličíně nevzdali. Mokré a zablácené boty za to stály!

Za žáky III.B a V.A, Martin Janata