Izraelská výměna 2018-19

Ubytováni jsme byli na internátě školy, stejně jako většina našich výměnných partnerů. Pobyt tam byl příjemný a jídlo chutné, ačkoliv se nás neustále ptali, jestli nám to vážně chutná. Jen těch komárů tam mohlo být méně.

Na výměně jsme se rozhodně nenudili. Hned první den byl velmi překvapující. V Praze jsme absolvovali bezpečnostní pohovor (všichni jsme prošli) a vzlétli jsme směr Tel Aviv. Když jsme přistáli, na letišti v Tel Avivu nás přišla přivítat menší skupinka studentů, s velkou vítací cedulí. Měli na starosti nás dopravit zbrusu novým vlakem a autobusem do školy v Jeruzalémě, učitelé nikde. Když jsme dorazili do školy, už tam na nás čekal zbytek našich výměnných partnerů a také jejich učitelé.

Přivítání bylo velmi milé, přesunuli jsme se do jídelny, kde pro nás byla přichystaná pozdní večeře, jak jinak než falafel. Studenti se s námi dali rovnou do hovoru, ptali se na cestu, jak nám chutná atd. a poté s námi hráli hry. Velmi brzy jsme zjistili, že se Izraelci, co se hlasitosti týče, pohybují o pár decibelů výše než my. Hrami jsme vyplnili čekání na autobus, který nás odvezl na koncert tradiční jemenské hudby, ale v trochu modernějším podání. Koncert, kromě toho že byl velmi hlasitý, byl velice zajímavý. V průběhu koncertu se lidé začali zvedat ze židlí a tancovali v uličkách nebo na svých místech, bylo to pro nás velmi neobvyklé. Po koncertě jsme unavení dorazili zpět na internát a vděčně ulehli do postelí.

Druhý den, v pátek, jsme toho na programu moc neměli, protože odpoledne začínal šabat. Ráno jsme se nasnídali a pak se vydali na procházku pěkným parkem, postaveným kolem staré železniční trati, která dnes slouží jako chodník. Poté jsme se vrátili do školy, zabalili si vše potřebné a vyrazili s našimi výměnnými partnery do jejich rodin. Pobyt v rodinách se velice lišil podle toho, u jak ortodoxní rodiny kdo zůstával. Já osobně jsem nebyla v moc ortodoxní rodině, takže šabat pro mě znamenal jen večeři s šabatovou modlitbou a pak jsme šli na chvilku nakouknout do velmi moderní synagogy na kousek bohoslužby, kterou vedly dvě rabínky.

V sobotu byl volný program, my jsme šli na procházku po okolí a podívat se do vedlejší arabské vesnice. Bylo zajímavé sledovat rozdíly mezi arabským a židovským obyvatelstvem. Také jsem zjistila, jak velké množství koček se po Jeruzalémě pohybuje.

Neděle je pro tamní studenty obyčejným školním dnem, takže jsme hned ráno zamířili do školy. Naši kamarádi šli studovat a my jsme se po snídani vydali na prohlídku centra. Prošli jsme se po hradbách, nakoukli jsme do různých kostelů, prošli tržnicí a k obědu jsme si dali hummus. Po obědě jsme měli chvíli rozchod, abychom sami prozkoumávali okolí. Když jsme se zase sešli, v krátkosti jsme si popovídali, co jsme viděli a vydali jsme se na sraz s izraelskými studenty. Všichni jsme se následně vydali na horu Sión, kde na nás čekal bratr Alberto, který nám pak vyprávěl o působení františkánů ve Svaté zemi a o neshodách různých křesťanských církví kolem chrámu Božího hrobu. Pak jsme šli na mši do výše zmiňovaného chrámu, kdo nechtěl, čekal venku. Dále nás už čekala jen pizza k večeři a rozchod. Roztrhli jsme se do skupinek a prozkoumávali jsme novější části Jeruzaléma.

V pondělí jsme měli brzký budíček, protože jsme vyráželi na výlet mimo Jeruzalém, do Kibucu Masaryk, dál na sever, kousek od Haify. Kibuc byl založen imigranty z Československa a Litvy roku 1932. Po příjezdu už na nás čekal jeden z obyvatelů kibucu, Ron, který nás provedl a všechno nám ukázal, od jeslí přes prádelnu až po výstavu porcelánu z místní porcelánky. Také nám vyprávěl, jak to s kibucem bylo v minulosti, jak se zakládal a jak moc se změnily poměry za celou dobu, co kibuc funguje. Vyslechli jsme si také přednášku od pana Avriho, rodáka z Bratislavy, který v kibucu už pobývá velmi dlouhou dobu. Náš program v kibucu byl zakončen tvořivě, dostali jsme každý talíř a speciální fixky a mohli popustit uzdu své fantazii. Po obědě, tradičním falafelu, jsme nasedli do autobusu a jeli k moři do rezervace Habonim Beach. Dali jsme si túru po pláži a na konci jsme se mohli dokonce na chvilku smočit ve vodě při zapadajícím slunci. To by bylo pěkné zakončení dne, bohužel se nám tento výlet protáhl, měli jsme menší problém s autobusy. Náš autobus zabloudil, a ještě ke všemu zapadl do bahna. Byl tedy povolán náhradní autobus, s ním nám ale vypadlo spojení, takže jsme nevěděli, kde je. Po skoro třech hodinách na pláži nás vysvobodil jiný autobus, který nás zavezl na policejní stanici, kde jsme se mohli trochu ohřát a dát si něco k jídlu. Velmi brzy poté se našel i náš původní záchranný autobus a mohli jsme konečně odjet domů.

V úterý už to naštěstí tak akční nebylo, po snídani se izraelská skupina šla učit a naše česká skupinka jela do nemocnice Hadassah, kam jsme se jeli podívat na slavná Chagallova okna. Měli jsme objednanou prohlídku a dozvěděli jsme se spoustu o historii nemocnice a o oknech samotných, které se nacházejí v tamější synagoze. Na oběd jsme se vrátili do školy, při jídle jsme si popovídali nejen s našimi výměnnými partery, ale i s ostatními studenty školy, všichni byli velice přátelští a zajímalo je, jak se nám tam zatím líbí. Po obědě jsme se opět vydali jen jako česká skupina do centra a rozdělili jsme se do dvou skupin, jedna šla na Olivovou horu, druhá do památníku obětem holocaustu Yad Vashem. Já jsem byla ve skupince s cílovým bodem Olivová hora. Když jsme vystoupali až nahoru (na horu) mohli jsme se pokochat krásným výhledem na celý Jeruzalém zahalený do červánků a zapadajícího slunce. A po cestě jsme potkali i velblouda. Cesta zpět byla poněkud rychlejší, bez kochání, chtěli jsme totiž stihnout večeři. Po večeři nás ještě čekalo promítání filmu Tmavomodrý svět, reakce na něj byly z izraelské strany rozporuplné.

Ve středu jsme ráno vyrazili do kulturního centra Beit Avi Chai na přednášku o současném židovském umění. Po přednášce jsme dostali do skupinek mapy a seznam míst a měli jsme za úkol navštívit aspoň dvě z míst na seznamu. Variant bylo mnoho, od domu české malířky Anny Tiché – Ticho house až po ultraortodoxní čtvrť Mea Shearim. Po této zajímavé aktivitě jsme zamířili zpět do školy na oběd a pak jsme si povídali o místech, která jsme navštívili. Také jsme společně rozebírali jednu hip hopovou písničku z roku 2004, Sticker song, která je sestavená pouze ze sloganů na nálepkách a týká se izraelské společnosti.

Poslední den hned ráno jsme se i s kufry vydali do Tel Avivu, abychom se tam mohli porozhlédnout. Začali jsme v prostorách, kde se vyhlásila nezávislost Izraele, a poté pokračovali dále do Jaffy k blešímu trhu. Tam jsme dostali rozchod a izraelští studenti nás ochotně zavedli, kam jsme chtěli. Takhle jsme strávili příjemné dopoledne, ještě jsme poobědvali s výhledem na moře a pak jsme už museli na letiště. Na letišti jsme se po dlouhém loučení přece jen rozdělili, prošli letištní kontrolou, nastoupili do letadla a zamířili směr Praha.

Celkově bych shrnula tuto výměnu jako skvělý zážitek, získala jsem spoustu nových zkušeností, setkala se s jinou kulturou. Jeruzalém je moc pěkné místo, unikátní prolínáním různých náboženství, jídlo je chutné a lidé tu jsou velmi přívětiví. Rozhodně doporučuji mladším studentům, aby se výměny zúčastnili.

Hana Patočková

Galerie: