Izraelská výměna 2016-17

Ve čtvrtek 17.11.2016 se výprava Arcibiskupského gymnázia v čele s Ivanou Hajičovou a Danielou Vejvodovou vydala na cestu do Izraele a započala tím již třetí výměnu mezi naší a jeruzalémskou školou Israel Arts and Science Academy (dále jen IASA).
Po bezpečnostním pohovoru se zaměstnanci izraelské letecké společnosti El Al a další kontrole jsme už mohli nastoupit do letadla a vyletět vstříc novému poznání. Z letiště jsme jeli rovnou k budově školy IASA, kde nás už čekali naši výměnní partneři. Několik z nich bylo unešeno výškou pár členů naší výpravy a o tom i o spoustě jiných témat jsme si mohli povídat na cestě autobusem do západního Jeruzaléma, kde jsme si na trhu Mahane Yehuda dali náš první izraelský falafel a poté hráli v malých skupinách hru, která nám měla usnadnit poznávání trhu. Izraelci byli hned od začátku velice zvídaví, výřeční a nadšení z nás, z čehož jsme samozřejmě měli radost.

Druhý den ráno jsme šli do parku nedaleko IASY na piknik, po němž jsme si zahráli dvě seznamovací hry. Poměrně dlouhou procházku (skoro 8 km) po stezce předělané z původní železnice komentovali izraelští studenti a vysvětlovali nám zajímavosti, které jsme cestou viděli, např. příběh nedávno postavené sportovní haly nebo události z roku 1948, které se odehrávaly v jedné ze čtvrtí, kterými jsme prošli. Takto jsme došli až k bývalému důležitému nádraží, kde dnes působí spíše umělci a je tam spousta restaurací.

Protože už byl pátek odpoledne, vrátili jsme se zpět do školy, kde jsme si na pokojích internátu sbalili věci a odebrali se do hostitelských rodin na šabat. Každý bydlel někde jinde, tudíž se i naše výprava na jednu noc rozdělila. Někdo byl v rodině sám, někdo tam měl ještě jednoho Čecha. Rodiny a hlavně izraelští studenti nám pak vymysleli program na tyto dva dny. Někteří z nás měli možnost se podívat na židovský náboženský obřad zvaný bar micva, někdo se vykoupal ve Středozemním moři, ostatní viděli izraelsko-palestinskou hranici jako na dlani z domu své hostitelské rodiny. V sobotu večer jsme se zase všichni sešli ve škole IASA.

Neděle byla velice intenzivní. Časně ráno jsme vyjeli busem do centra Jeruzaléma, konkrétně ke Chrámové hoře. Ženy si zakryly vlasy a díky Martině Moravcové, která nám to celé zařídila, jsme mohli nejen vyjít na Chrámovou horu, ale i s průvodcem navštívit Skalní dóm, kde podle islámské tradice Mohamed vystoupal na svém koni do nebes, a mešitu Al-Aksá, pro muslimy třetí nejdůležitější mešitu na světě. Ve skupinkách jsme se pak mohli volně procházet po Starém Městě (dokonce se nikdo neztratil a všichni dorazili na následný sraz). Kolem poledne jsme se občerstvili falafelem a hummusem a po ještě jednom rozchodu jsme se přesunuli do kostela, kde jsme měli možnost diskutovat s patriarchálním vikářem P. Davidem Neuhausem (který konvertoval z judaismu ke křesťanství) o pozici křesťanů v Izraeli a vidět potom zdejší komunitu naživo při společné mši v hebrejštině.  

Den na to jsme zavítali do Judské pouště. Po krátké piknikové snídani jsme sešli dolů z kopce do Wádí Qelt k řeckému ortodoxnímu klášteru (původně z 5. století) se skvělým výhledem a potom zpět k autobusu. Na naší další zastávce jsme se zdrželi podstatně déle. Šli jsme totiž takovou až několik desítek metrů vysokou soutěskou, která se během období dešťů z velké části zaplní vodou a je pak jakýmsi korytem (Wádí Og). Několikrát jsme museli i poměrně dobrodružně slézat po kovových kramlích, protože se výškový rozdíl nedal jinak překonat. Občas jsme i my, skoro dospělí kluci, měli trochu strach, protože jsme nebyli jištěni a přece jenom to byla celkem výška. Nakonec to ale všichni úspěšně zvládli. V této soutěsce jsme i obědvali ze zásob, které jsme nesli v batozích. Poušť byla opravdu magická. Pozdě odpoledne jsme ještě zajeli k Mrtvému moři a stihli se i vykoupat a někteří i pomazat bahnem. Z nějakého zvláštního důvodu nebylo izraelským studentům dovoleno se vykoupat, mám pocit, že šlo o obavy o jejich bezpečí. Ale slézat bez jištění patnáctimetrovou skálu žádný problém nebyl. Asi jiný kraj, jiný mrav.

V úterý dopoledne jsme měli na výběr – většina lidí šla do Yad Vashem a druhá skupina se vydala do synagogy Hadassah. Yad Vashem je památník obětem holokaustu, zahrnující muzeum holokaustu, památníky, výstavu umění od autorů, kteří se stali oběťmi holokaustu a mnoho dalšího. Skupince expertů z naší výpravy se podařilo přehlédnout hlavní část celého komplexu, muzeum holokaustu, takže se museli operativně dohodnout s vedením a pobyt v Yad Vashem si o trochu prodloužit. Chloubou synagogy v nemocnici Hadassah je dvanáct vitrají od Marca Chagalla; zobrazují dvanáct izraelských kmenů. Odpoledne bylo opět na výběr a každý si ve skupinkách měl možnost prohlédnout to, co ho zajímalo. Následně jsme ve škole s Izraelci zhlédli Pelíšky s anglickými titulky a diskutovali o nich a o dalších tématech spojených s nimi. Alespoň mně se velice ulevilo a zároveň jsem měl velkou radost, že se Izraelci často smáli stejným scénám jako Češi. Možná máme ten smysl pro humor přece jenom podobný.

Předposlední den jsme ráno debatovali o otázkách, které naše výprava připravila již v Praze po přečtení přípravné literatury na izraelskou výměnu. Šlo jak o izraelské problémy, tak i o české, a snažili jsme se hledat podobnosti mezi nimi. Do debaty se zapojila velká část lidí a bylo velmi přínosné vidět, jak rozpolcená a nemonolitní izraelská společnost dokáže být. Odpoledne jsme v rámci hry viděli např. ultraortodoxní čtvrť Mea Shearim, kde se na první pohled život zastavil někde v osmnáctém století a kde panuje poměrná chudoba.

Všechno má svůj konec, a tak i naše výměna dospěla ve čtvrtek ke svému závěrečnému dni. Na programu stál tentokrát přesun do Tel Avivu, kde jsme mohli pozorovat bauhausové budovy a poněkud jinou atmosféru, než na kterou jsme byli zvyklí z Jeruzaléma. Poobědvali jsme na pláži, naše odvážné holky se i s oblečením vykoupaly. A pak už přijel autobus a jeli jsme směr letiště, kde jsme se rozloučili s Izraelci. A Schluss.

Pro hlubší poznání jakékoli země by člověk určitě měl zůstat déle než týden. Přesto si myslím, že onen týden ve Svaté zemi rozhodně nebyl zbytečný. Národ, o kterém člověk jenom něco slýchá nebo o něm něco čte, najednou nabyl tváře, najednou jsme byli tam a mohli jsme to vidět naživo, ne na televizní obrazovce nebo v novinách, ale na vlastní oči. Jeruzalém, Izraelce, Západní zeď, Chrám Božího hrobu, Židy, vojáky se samopaly, muslimy, kupce na trhu, biblická místa, rodiče studentů IASY, Mrtvé moře. Z něčeho vágního se rázem stalo něco, čemu alespoň trochu rozumíme.

V dubnu se karty obrátí a Izraelci přiletí k nám do Prahy. Mezitím budeme moci strávit naše zážitky a zkušenosti z Izraele.

Martin Novák VII. A

Galerie: