Francouzská výměna

24. 4. 2017 jsme odjeli v 18:00 z náměstí Míru. Měli jsme sice jet už v 17:00, ale neměli jsme autobus.

Na dvůr lycea Saint Vincent jsme přijeli druhý den před polednem. Oběd jsme měli v pravé a nefalšované francouzské školní jídelně (dávají tam vážně malé porce). Byla obrovská a velkolepě zaplněna strávníky.

Lyceum Saint Vincent je obrovská škola, nebo budova, jak chcete, každopádně má pohnutou historii. Taky má velmi milého ředitele a cihlovou kapli. Je hezká, k vidění tu je několik druhů architektury - převážně dva, ale kdo ví - splácaných dohromady a je i asi pětkrát studenější než ta naše. Škola je vlastně komplex budov, a že jich potřebují, vzhledem k tomu, že to je mateřská a základní škola a gymnázium, a jejich tělocvična je snad stejně velká jako celé AG.

Byla tak krásná, že jsme i další den věnovali náš program právě jí. Hráli jsme s Francouzi podivnou hru podobnou baseballu, a i přesto, že mají ve škole venkovní hřiště i již zmíněnou tělocvičnu, šli jsme snad přes půlku města někam úplně jinam. Pak jsme strávili dvě hodiny na francouzském vyučování. Chudáčci Francouzi, jedna jejich vyučovací hodina má šedesát minut!

Ve čtvrtek jsme jeli na Mont Saint Michel, nádherné opatství na skále, která je občas ostrov, ale většinou spíš ne. Většinou není dostatečně velký příliv, několik metrů do výšky je totiž málo. Ale my jsme zrovna přijeli, když byl příliv nejvyšší, a tak jsme viděli i ostrov Mont Saint Michel.

Na nejvyšší věži je socha svatého Michala, který se zasloužil o založení kláštera.

Když jsme skončili s prohlídkou, čekal na nás před branou průvodce (nebo převaděč, jak chcete), se kterým jsme pak absolvovali tříhodinovou cestu na protější břeh. Pochod to byl přemnoho interesantní: šli jsme naboso mokrým pískem, brodili se přes tři řeky, mohli jsme si dát syrové mušle právě vylovené z písku, podívali jsme se na hnízdící racky a pokoušeli tekuté písky, s dovolením průvodce, samozřejmě. Ještě nás k tomu ponoukal. Jen škoda, že jsme neměli příležitost se odsolit před velikou párty ve škole. Jediná věc, co stojí za zmínku, je jídlo.

Pátek byl snad nejnabitějším dnem. Nejprve jsme se vydali do přístavu Erquy, abychom si vyzkoušeli jízdu na kajacích. S instruktorem jsme se projeli po zálivu. První, kdo se vykoupal (ztroskotal, cvaknul se…), byl pan profesor Dobrovolný. Zrovna nám tlumočil něco o Erquy, převrátil se a šlapaje vodu, překládal dál. Nakonec se dohromady převrhlo pět lidí. Po kajacích se někdo šel vykoupat, moře mělo celých čtrnáct stupňů Celsia. Byly to jen odvážlivky, kluci nešli. Bačkory.

Po poledni jsme dojeli k majáku Cap Fréhel. Byl krásný, ve věži bylo sto čtyřicet pět schodů. Ve skutečnosti ale byly na mysu Fréhel dohromady tři majáky. Byla to dechberoucí podívaná, skály v moři, lámající se vlny, městečko Saint Malo na obzoru, vřes všude okolo a slaný vítr. Chechtavý křik racků. Ty jsme pozorovali zapůjčenými dalekohledy hnízdit. Cestou zpátky do Rennes jsme se ztratili.

O víkendu – prodlouženém – jsme byli v rodinách. O té párty v sobotu raději pomlčíme.

Sešli jsme se v úterý ráno s věcmi u autobusu a ještě se vydali na jedny z trhů v Rennes. Pak jsme šli do Musée de Beaux-Arts. Měli tam dokonce i Picassa a program pro školy. Na obědě jsme byli v jídelně, poslední teplé jídlo před cestou do Prahy. Pak jsme nasedli do autobusu a odjeli. Pápá, Francie, moc si ty volby nepokaž.

V Rennes jsme jezdili busem načerno. Racci a racci. Moře a křik a taky jak mělo pořád pršet a nakonec tolik nepršelo, viděli jsme katedrálu v Remeši (ale jen zvenku, byla zavřená) a kousek Eiffelovky cestou zpátky. Rodiny se někdy chovaly dokonale, někdy ne, ale tak už to chodí.

Někteří neodolali a po návratu do Prahy šli pozdravit spolužáky spěchající na vyučování, přičemž dávali okatě najevo, že dnešek nestráví ve škole, nýbrž v pohodlí svých domovů.

Bylo to super. Byli jsme ve FRANCII!!!

Všem zúčastněným moc děkujeme. Neméně děkujeme našim profesorům a všem ostatním, kteří nám připravili krásnou výměnu! Byli jste milí.

Text: Veronika Fimbingerová a Anna Šejnostová. Foto: Barbora Škrobáková.

Galerie: