Ve středu 10. března 2010 jsme šli, na základě nabídky naší paní profesorky Pabištové, zúčastnit se celodenní přednášky na téma Parlament a parlamentarismus. Z našeho školního semináře ZSV jsme byli již druhá skupina ze sext, která měla tuto možnost. Seminář se konal v Informačním centru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

My všichni - tedy já, Dominik Weinhold i Tereza Vernerová - jsme šli na místo určení společně, jelikož nás napadlo, že pokud se ztratíme kolektivně, bude naše pochybení snáze omluvitelné! Poté, co jsme dorazili do Informačního centra, na nás čekalo milé překvapení. Nejednalo se o jednu z těch masových přednášek, při které vám váš žaludek stále a čím dál tím důrazněji připomíná, že by neuškodilo něco k snědku, ba naopak! Místnost byla o něco menší než naše třída a předem připravených židlí tam stálo asi něco přes dvacet. Ze vzdálenějšího rohu místnosti se na nás z plastových přepravek smály různé druhy baget a dokonce bylo možné si dopřát i kafíčko! Ano, i s mlékem!

Nechceme ale, aby to vypadalo, že jsme se šli na přednášku hlavně najíst, proto vám popíši, co se dělo pak... Do místnosti vstoupil nějaký tmavovlasý muž a zahájil přednášku několika lakonickými poznámkami. Poté jsme zhlédli asi dvacetiminutový film, pojednávající o historii českého Parlamentu. Na to navázal jistý pan Valenta první přednáškou na téma Parlament a parlamentarismus! Záhy vletěl do místnosti pan Kolář a započalo zasvěcování do tajů legislativního procesu v ČR. Mne osobně zaujala nejvíce právě tato část semináře, jelikož mi byl pan Kolář sympatický a vtíravý tón jeho hlasu způsobil, že i po přednášce mi něco utkvělo v hlavě! Vzápětí vstoupil holohlavý jinoch neznámého jména a hovořil o politických stranách v ČR a jejich historii. Tato přednáška se kupodivu nejvíce líbila Tereze, ale myslím si, že sympatie k neznámému pánovi s tím neměly co dělat... Závěrečná přednáška byla o Evropské unii. Nevím, zda byl přednášející vyděšen více z nás než my z něho, ale působil na mě jako člověk stižen šokem, nicméně přece jen jsme se něco dozvěděli. A potom jsme nabyli pocitu uspokojení, že je vše zdárně za námi...

To byl ale pocit chybný! Hned na to se za námi do místnosti vplížil onen pán, který celý seminář uváděl, a rozdal nám testy! Slovo test má obdivuhodnou moc, víte-li, co to představuje! V tom okamžiku mi čelo pokryly krůpěje potu a začal jsem horečně přemýšlet, jak se z té svízelné situace vykroutit. Nakonec šlo jen o planý poplach, přesněji tedy o rekapitulační testík, kterým jsme si měli naše nově nabité zkušenosti osvěžit!

Poté jsme dostali osvědčení o absolvování semináře a odhodlali jsme se vkročit na posvátnou půdu sněmovny. Jednací síň na nás působila příjemně. Na vlastní oči jsme se mohli přesvědčit o tom, že se naši politici skutečně nenudí, jak se občas tvrdí! Pana poslance Zdeňka Škromacha jsme přistihli při hraní jakési hry a to, že nikdo nikoho neposlouchal, překvapilo očividně jenom nás. Mám pocit, že na okamžik, děsivě se blížící vteřině, jsem zahlédl cíp obleku pana poslance Davida Ratha, totiž jak prosvištěl dovnitř a hned zase ven. Ovšem těžký úděl našich politiků nelze zlehčovat! Po nějakém čase nás poslouchání projednávání kdejakých zákonů přestalo bavit a odešli jsme...

Tímto chci všem studentům (i nestudentům) tento seminář doporučit a za nás tři statečné chci poděkovat paní profesorce Pabištové, že jsme se ho mohli zúčastnit!

Za zúčastněné Jan Schrőffel